Nizozemský galerista Jörg Grimm studoval na Hogeschool voor Economische Studies v Amsterdamu a v roce 2005 zde založil Grimm Gallery. V roce 2026 má galerie výstavní prostory nejen v Amsterdamu, ale také v Londýně a New Yorku. Zastupuje řadu mezinárodně uznávaných umělců, mimo jiné Caroline Walker, jejíž tvorba je v současnosti prezentována na výstavě Za pultem (Behind the Counter) v Telegraph Gallery.
Jste zakladatelem a majitelem Grimm Gallery. Jak se podle vás změnila role majitele galerie/galeristy v průběhu let – je nyní spíše manažerem, kurátorem nebo partnerem umělce?
Role zůstává vším výše uvedeným a nezměnila se. Nemyslím si, že se někdy změní, i když se vše pro všechny stalo více mezinárodním.
V rozhovorech často hovoříte o tom, že galerie není jen komerční platformou, ale vztahovým ekosystémem. Co to v praxi znamená pro každodenní fungování galerie?
No, existuje aspekt komerčně životaschopného podnikání, který umožňuje soustředit se na nekomerční aspekty galerie – tyhle dvě roviny existují vedle sebe. Když říkám, že galerie nemá být „čistě komerční“, myslím tím, že těžiště má být na umění a tvůrčím procesu. Peníze by neměly být cílem samy o sobě, ale prostředkem, díky kterému se věci můžou uskutečnit. Každodenním zaměřením týmu galerie by měli být umělci a jejich potřeby.
Jaké jsou podle vás největší výzvy a rizika spojené s provozováním galerie v dnešní době – a co vás v této roli motivuje a pohání vpřed?
Náklady na podnikání vzrostly, takže všichni začali být velmi opatrní při plánování. Riziko, které bylo běžné ještě před třemi až pěti lety – třeba v podobě experimentálních výstav – dnes prakticky mizí. Video a performance se programují mnohem méně… a proto se také méně sbírá, což vede k začarovanému kruhu.
To, co mě ale pořád motivuje, je společná cesta galeristy a umělce. Je to vzrušující, otevřené, plné možností a kreativity.
Grimm Gallery dlouhodobě spolupracuje s mezinárodním portfoliem umělců. Jak poznáte, že chcete s někým navázat dlouhodobou spolupráci, a ne jen jednorázový projekt?
Těžko se to dá kvantifikovat, ale je to pocit, který se objevuje už na začátku. Koneckonců, když spolupracujete s umělcem, je to dlouhodobá spolupráce, a i když se může stát, že vás nové dílo občas tolik neosloví, důležité je celkové řízení. Důvěra by měla být vzájemná a dlouhodobá, nikoli založená pouze na konkrétním projektu.
Často zmiňujete, že doporučení mezi umělci hrají klíčovou roli. Jak důležitá je pro vás důvěra v umělecké komunitě? Zklamal vás někdy někdo?
V tomto smyslu jsem měl štěstí! Důvěra je velmi důležitá, protože svět umění je relativně malý, a já jsem zatím nezažil žádné velké zklamání.
Caroline Walker, kterou Grimm Gallery již delší dobu zastupuje, se v současné době účastní výstavy Za Pultem (Behind the Counter) v Telegraph Gallery v Olomouci. Čím je její tvorba pro vás výjimečná a proč si myslíte, že rezonuje tak silně jak v britském kontextu, tak i mimo něj?
Je to jak její tematický přístup, tak i její výjimečné malířské umění, které přitahuje mezinárodní publikum. Důkazem toho jsou jak soukromé sbírky, které její díla kupují, tak i široká institucionální podpora, které se jí dostává.
Jak vnímáte význam spolupráce s regionálními institucemi a galeriemi ve střední Evropě – může takový kontext otevřít nové interpretace umělcovy tvorby?
V každé kultuře se při pohledu na díla přivezená z jiné země projeví určitý aspekt projekce z této kultury. Je důležité vytvořit co nejširší platformu pro dialog a diskusi, umění by mělo být součástí dialektiky, kulturní výměny.
Grimm Gallery zastupuje také českou umělkyni Annu Ruth. Jak jste se s její tvorbou seznámil a co vás přesvědčilo k navázání dlouhodobé spolupráce s ní?
Našel jsem její práce na internetu a jel jsem do Prahy, abych navštívil její ateliér. Strávili jsme spolu celý den povídáním o její práci a nápadech a já jsem okamžitě věděl, že ji chci dlouhodobě zastupovat. Ona měla stejný názor na moji galerii. Její práce zahrnuje mnoho forem, od malby přes hudbu až po sochařství, a je prostě skvělá.
Jaká je reakce na její práci na mezinárodní scéně – a vnímáte rozdíl mezi tím, jak je přijímána doma a v zahraničí?
Od samého začátku jsme její díla zařadili do mnoha významných sbírek. Momentálně se zaměřujeme na mezinárodní scénu, protože Anna již má své příznivce v českém uměleckém světě. Instituční výstava v její rodné zemi je samozřejmě jedním z našich hlavních cílů!
Sledujete českou a středoevropskou scénu systematicky, nebo spíše prostřednictvím osobních kontaktů a konkrétních setkání?
Konkrétní setkání; nejen v České republice nebo ve střední Evropě, ale obecně. Když vidím něco dobrého, půjdu kamkoli budu muset.
Řekl jste, že vás inspirují lidé, kteří se každý den probouzejí s potřebou něco tvořit. Máte i dnes, po dvaceti letech provozování galerie, stále prostor pro své vlastní „učení se dívat“?
Ano, moje soustředění a radost pramení také z vytváření nových prostorů, kde mohou naši umělci vystavovat. Nedávno jsme například našli nový prostor v Londýně. A vždycky je tu možnost objevit nového umělce.
Jakou radu byste dnes dal někomu, kdo uvažuje o založení galerie – a od čeho byste ho raději odradil?
Začněte teprve ve chvíli, kdy máte dopředu naprogramovaný alespoň celý první rok s umělci, které chcete vystavovat. Klidně jen projektově, klidně i „na papíře“, ještě předtím, než najdete fyzický prostor. Mějte jasno v tom, jaký typ práce chcete ukazovat – a taky v tom, co ukazovat nechcete. Sepište si to, vytvořte si seznamy: Existují lidé, kteří zakládají galerii, aniž by měli jasnou představu, a to je chyba, pokud nejste obchodník na sekundárním trhu; pokud otevřete prostor a následně ho potřebujete „naplnit“, vytvoříte marnivý projekt, nikoli galerii. Dvě otázky: „Co poskytuji svému umělci?“ a „Co prodávám svému sběrateli?“ musí být jasné. Pokud (zatím) nemáte velmi dobrou odpověď, měli byste počkat.
