Matěj Doležel pro Telegraph vytvořil merch k výstavě Mark Ther: Květen, a to nažehlovačky, které si můžete zakoupit na našem eshopu. Kromě toho se zúčastnil akce Propagace v kreativních průmyslech #3 a při té příležitosti s ním vznikl tento rozhovor.
Kdy ses poprvé setkal s technikou sítotisku a co tě na ní tak zaujalo?
Se sítotiskem jsem se poprvé setkal už na střední škole, kde jsem se učil převážně teorii a technologii výroby. Na co jsem se ale celou dobu těšil byla praxe. Nadchlo mě to, a v tu chvíli jsem věděl, že je to technika, které se chci ve své tvorbě věnovat. Následně jsem se k sítotisku vrátil v rámci jednoho ze cvičení na vysoké škole a v roce 2015 jsem vytvořil návrh triček pro dětský tábor. Koupil jsem si první síto a rovnou jsem šel tisknout šestibarevný motiv. Byla to úplná šílenost, bez karuselu, na koleni. Navíc tisk na trika byl úplně jiný než na papír, vůbec mi to nešlo. Ale tímto začala moje vášeň.
Jaké má sítotisk výhody nebo naopak nevýhody oproti jiným grafickým technikám?
Rozhodně čistota a plochy barev. Dále se mi líbí ty stroje a rychlost tisku. Sítotisk se vyplatí, pokud chcete hodně kusů. Já paradoxně často tisknu jen pár kusů, někdy jen jeden. Jasně, je tady ještě digitální tisk, ale ten neumí tisknout takové odstíny a formáty, jako právě síto.
Sídlo tvé dílny Test Print Platform se nachází v Ostravě. Máš zde pro své zakázky speciální klientelu nebo bereš objednávky i od široké veřejnosti a z jiných měst?
V současné době žiju v Ostravě, proto zde mám i studio. Ale co se týče zakázek, ty dělám prakticky pro celou republiku a v poslední době i do zahraničí. Samozřejmě mám v Ostravě pár stálých klientů a zakázky v tomto městě mají přímý vliv na mé okolí. Což je pro mě důležité. Ale stejně tak působím i v Praze nebo Brně. V rámci tisku často realizuji dosti specifická zadání, která jsou v tradičním provoze těžce proveditelná.
Dále se věnuješ také úpravě knih, katalogů a časopisů. Pracuješ v současnosti na nějakém zajímavém projektu?
Mám pocit, že všechno, na čem pracuji, je svým způsobem zajímavé. V posledních letech spolupracuji s ostravským nakladatelstvím Bílý Vigvam. Prakticky kontinuálně se věnujeme novým knížkám, převážně jde o beletrii a prózu mladých českých autorů. Mimo tuto spolupráci připravuji grafiku pro motivační mindfulness knížku nebo učebnici tělovýchovy pro učitele ve školkách. Více umělecky zaměřená je chystaná kniha o českém nábytku, kterou připravujeme společně s Národním centrem nábytkového designu, a knížky pro fotografy.
Svojí tvorbou si se podílel také na projektech jako Kamera Oko Ostrava, Plato Ostrava, FSUP Prostějov a spolupracoval si také s HAdivadlem. Jsou pro tebe spolupráce s těmito projekty či institucemi důležité?
Jednoznačně ano. Neskutečně si vážím toho, co se kolem mě z hlediska kultury děje, a že toho můžu být součástí. Umění a kultura je podle mě strašně důležitá pro společnost. Proto jsem i já rád za každý projekt, který se mi povede a můžu jím přispět.
Věnuješ se nejen grafickému designu a sítotisku, ale také fotografii. Jak ses k této další dovednosti dostal?
Začal jsem fotit, protože jsem neznal nikoho, kdo by to dělal za mě. A jelikož ani v mém okolí nikdo moc nefotil, vyhledávali mě najednou i ostatní. Nabral jsem tak spoustu znalostí o tom, jak svoji tvorbu dokumentovat. Čím víc ale víš, tím víc víš, že nic nevíš. A tak si v poslední době uvědomuji, že když chceš mít něco skvělé, tak na to potřebuješ profíka. Když si fotím své věci, zkouším různé způsoby kompozice, čímž vzniká velké množství fotografického materiálu. Z toho začínám být zahlcený a už nejsem schopný vybrat tu nejlepší možnou verzi. Je poměrně náročné, mít to všechno pod kontrolou.
Jaké sociální platformy převážně pro svoji propagaci využíváš nebo které se ti nejlépe osvědčily?
Mě se neosvědčila žádná online platforma, ale lidi. Skutečný sociální kontakt a individuální přístup. Často se mě někdo ptá, kde beru práci. Říkám že ona ke mně chodí sama, i když vím, že to tak doslova úplně není. Nejdůležitější pro mě je, aby klient odcházel spokojený. Když se to občas nepovede, tak mě to velmi mrzí. Proto se snažím, aby se to nestávalo. Názory lidí se odvíjí na mé další spolupráci. Samozřejmě zápasím i se sociálními sítěmi, ale prakticky pouze s Instagramem. Nějak to funguje, a jsem rád, že sledující mají možnost vidět moji tvorbu. Čísla zde nemám vysoká, ale myslím si, že je to mojí malou aktivitou. Já dělám design nebo art, který mě zajímá a ten bohužel není tak populární, jako například nahota.
Měl by si nějakou radu pro mladé grafické designéry, fotografy a umělce, kteří v oboru teprve začínají?
Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je vášeň. Dále také zájem a touha dělat věci pořádně.
Matěj Doležel je grafický designer pracující napříč typografii, fotografii a sítotiskem. Mezi jeho klienty patří kulturní instituce, umělci, ale také komerční subjekty. Navrhuje knižní publikace, vizuální identity a značky. Dokumentuje výstavy, architekturu a umění. Od roku 2015 buduje nezávislé sítotiskové studio Test Print Platform, které produkuje umělecké výstavní projekty a malonákladové autorské produkty ve spolupráci s umělci.
Foto: Matěj Doležel
