Nicolae Romanițan (*1991) představuje v rámci současné transylvánské malby výraznou polohu mladší generace. Přestože vyrůstá z prostředí klužské školy, jeho práce se od klasického pojetí malby odklání směrem k objektu, materiálu a nalezeným fragmentům. Jako absolvent Univerzity umění a designu v Kluži si osvojil technickou jistotu tohoto prostředí, jeho tvorba se však dnes neomezuje na obraz na plátně. Pracuje s malbou, kresbou i objektem a často využívá dřevo, dlaždice, fragmenty zdí nebo jiné architektonické a stavební materiály, které v některých případech pocházejí přímo z opuštěných sakrálních prostor. Ty do jeho děl vstupují jako nositelé paměti, opotřebení a času. Romanițan se nevěnuje velkým historickým tématům, jelikož jeho hlavní pozornost patří především mikrosvětu každodennosti.
V jeho dílech se přirozeně potkává staré s novým. Na jedné straně se vrací ke středověké, byzantské, gotické nebo flámské ikonografii, na druhé straně pracuje s estetikou starých počítačových her, arkád, obrazovek a digitální kultury přelomu milénia. Světci, démoni, rytíři, anatomická těla nebo náboženské výjevy se tak mohou ocitnout vedle herních prvků, technických součástek a odkazů na rané digitální světy. Nedělá z toho efektní koláž. Spíš sleduje, jak se obrazy z různých dob vracejí, mění formát a zůstávají s námi déle, než si myslíme. Postavy často izolované v intimních interiérech ztělesňují tiché očekávání a samotu v digitální éře. Zemité a tlumené tóny šedi či okru jsou narušovány nečekanými akcenty živých barev, což vytváří melancholickou atmosféru. Romanițan zkrátka neusiluje o fotorealistickou přesnost, ale o naprostou psychologickou pravdivost.
V rámci výstavy Transylvanian Painting Today v Telegraph Gallery tak Nicolae Romanitan doplňuje pohled na současnou klužskou scénu o autora, který malbu posouvá přes její běžný formát. Zajímá ho, co se s obrazem stane, když nevzniká na čistém plátně, ale na kusu zdi, dlaždici nebo jiném materiálu s vlastní minulostí. Jeho práce drží pohromadě historii a současnost velmi konkrétně, přes nalezený fragment, přes náboženský motiv, přes starou hru nebo technologii, která mezitím sama zestárla.
