Mirela Moscu (*1986) patří k umělkyním, jejichž malba nevzniká jako pouhá ilustrace reality, ale jako složité vrstvení vzpomínek, snů a fantazijních obrazů. Narodila se v rumunském městě Sibiu, ale dlouhodobě žije a pracuje v Kluži, kde úspěšně absolvovala magisterské studium malby na Univerzitě umění a designu. Její práce připomínají vnitřní krajinu, do které divák vstupuje postupně a bez nároků na okamžité odpovědi. Realita se na jejích plátnech zcela přirozeně prolíná s pamětí a imaginací, jako by samotná malba byla specifickým způsobem myšlení.
V jejích obrazech se opakovaně objevují prvky, které působí povědomě, ale zároveň si uchovávají tajemství. Jsou to lesní scenérie, siluety postav, fragmenty těl, rostliny nebo zvířecí tvary. Tyto motivy nefungují popisně, ale spíše jako záznamy pocitů, které lze jen stěží vyjádřit slovy. Zásadním prostředím a symbolem je pro ni les, jenž autorku provází od dětství a stává se místem vnitřního setkání lidské a zvířecí přítomnosti. Tvorba Mirely Moscu nevychází z konkrétních fotografií, ale z opakovaných skic v médiu kvaše. Tyto rané záznamy stavů následně přepisuje do větších formátů s tlumenou snovou paletou, která navozuje pocit nejasného rána nebo večera a momentů, kdy se světlo mísí se stínem.
Vývoj tvorby lze detailně sledovat skrze její zásadní výstavní projekty. Výstava The Moist, Half Open Darkness of the Leaves (2017) naznačila její specifický proces práce. Výrazným krokem byla samostatná prezentace Sky-like Hope (2019) v bukurešťské Suprainfinit Gallery, jež nabídla soubor děl spojujících tradiční figuraci s pocitem nejistoty a přechodu. Podobně tichou atmosféru přinesla i londýnská výstava Description of Silence (2018) ve Frameless Gallery, zatímco projekt Touching the Eye (2023) v lisabonském prostoru Zaratan odhalil její cestu k malbě skrze skicáky a studie. Její aktuální působení na výstavě Transylvanian Painting Today v Telegraph Gallery tak lze chápat jako logické vyústění této cesty. Transylvánie zde figuruje jako zhuštěná představa paměti a ticha a její malba se ptá především na to, jak svět kolem nás cítíme a uchováváme ve vlastních vzpomínkách.
