Dávno předtím, než jsme zpochybnili modernistická paradigmata lineárního pojetí světa a dějin, si člověk odjakživa vytvářel mosty mezi paralelními světy, ať už šlo o setkávání různých kultur nebo o náboženství, která se snažila překonat hranice mezi posmrtným životem a životem zde na Zemi. Vizuální kultura hraje při zobrazování těchto paralelních světů fascinující roli. V našich západních kulturách se již po staletí používá pojem mimésis, který představuje znázornění nebo napodobení skutečnosti v umění. Tento umělecký akt se stává ještě složitějším, když vstoupíme do digitálních světů a jejich vizuálních podob. Fotografie Primože Bizjaka zobrazují ve velkých formátech krajiny a města, ale ve skutečnosti odhalují několik vrstev za zobrazenou přírodou a architekturou, jakoby se proces fotografování stával „malbou“ s významy přesahující rozpoznatelné. Kresby Roberta Gabrise se zdánlivě řídí pravidly proporcí a perspektivy a ve skutečnosti jsou mistrovsky provedené, byť nás Gabris vede v historii umění běžnými mimetickými prostředky do překvapivě svůdného světa třenic, fantazií a tužeb. Avataři v animovaných filmech Markéty Magidové obývají svět, v němž se digitální postavy setkávají se sochami a dalšími uměleckými díly známými z analogového prostředí, to vše s kritickým komentářem ke společnosti. Zobrazené objekty a motivy z internetových zdrojů jsou často strukturálními fragmenty obrazů Anne Neukamp, ve kterých si autorka malířsky pohrává s blízkostí i odstupem vůči zdánlivě rozpoznatelným předmětům každodennosti. Protipólem myšlenky „statečného, nového světa“ jsou sochy s erotickým nábojem, malby a reliéfy Yuli Yamagaty. Její dílo nás opět přivádí za hranice racionality směrem ke světu fantazie a touhy. Všech pět umělců a jejich díla spojuje poetika dychtivosti po zachycení okamžiků, které by mohly umožnit život v paralelních světech s menším množstvím třecích ploch.

Koncepce výstavy: Gregor Podnar

Kurátor: Tevž Logar

galerie