Ioana Iacob (*1987) představuje v rámci současné klužské školy zcela odlišnou a vysoce intimní polohu. Absolvovala studium na Univerzitě umění a designu v Kluži, kde úspěšně získala i doktorský titul. Svou bravurní akademickou techniku ovšem nevyužívá k zobrazení monumentálních historických témat či společenských traumat, jak je často typické také pro ostatní tvůrce tzv. klužské školy. Její tvorba se naopak zaměřuje na průzkum domácího, osobního a velmi zranitelného mikrosvěta. Malba pro ni nefunguje jako nástroj k analýze velkých ideologií, nýbrž k zachycení křehkosti současné lidské existence, jež je neustále rozepnuta mezi nezadržitelnou radostí ze života a nevyhnutelnou úzkostí z konce.
Pro její vizuální projev je naprosto určující oživování a redefinice klasických malířských žánrů, a to především zátiší. Předměty denní potřeby, jako je toaletní papír, spodní prádlo či nejrůznější intimní ženské rekvizity, se na plátnech nečekaně potkávají s barokním temnosvitem a tlumenou snovou paletou. Tento kontrast propůjčuje dílům zvláštní filmovou kvalitu, jako by divák sledoval scénu zastavenou ve zpomaleném záběru. Obyčejné a často i záměrně provokativní či erotické motivy tak získávají pocit zvláštní melancholie a nostalgické touhy po pravdě. Obrazy fungují jako hluboký vhled do skrytých emočních stavů, kde i ta nejbanálnější scéna z ložnice nebo koupelny nabývá na obrovské symbolické síle.
Myšlenkový a technický vývoj autorky lze plynule sledovat napříč její bohatou výstavní kariérou. Už rané projekty jako Do not dispose after use nebo Still Life ukázaly její schopnost transformovat všední objekty v nositele současné alegorie. Mezinárodní přesah potvrdila účast na londýnské výstavě Stolen Moments, Vivid Dreams či projekty v renomované Galerii Martin Kudlek. Naprostým potvrzením jejího tvůrčího zrání se stala rozsáhlá sólová expozice Bloom and Doom v Muzeu umění v Kluži zkoumající napětí mezi krásou a nevyhnutelným rozpadem. Zařazení Ioany Iacob do výstavy Transylvanian Painting Today v Telegraph Gallery obohacuje dialog o klužské malbě o nezbytný ženský pohled a křehkou senzualitu. Její plátna diváka zvou k zamyšlení nad tím, kolik vrstev emocí se skrývá za fasádou obyčejných věcí denní potřeby.
