Jiří Kovanda (*1953) se do povědomí veřejnosti dostal hlavně skrze své performativní umění, kterému se začal věnovat v polovině 70. let. Významné pro něho bylo navázání kontaktů s polským uměleckým prostředím, díky kterému se zpětně seznámil i s českými představiteli soudobého akčního umění (např. Jan Mlčoch a Petr Štembera). Jeho performativní díla se opírají o všednost a zobrazují introvertního jedince vystupujícího nenápadným způsobem z konformní zóny v prostředí veřejného prostoru. V 80. letech začíná tvořit i obrazy a zajímá se o materiálovou asambláž (často pro tato díla využívá odpadový materiál). Ačkoli v minulém režimu u nás nebyl Kovanda příliš reflektovaným umělcem, především díky performancím se proslavil na mezinárodní scéně a jeho jméno se skloňovalo v několika zahraničních uměleckých časopisech. Díky tomu Jiří Kovanda patří mezi nejúspěšnější české žijící umělce na poli mezinárodního trhu s uměním. V roce 1995 se stal asistentem v ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze a od roku 2008 vede ateliér Objekt – prostor – akce na Fakultě umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Na výstavě se objevují rovnou tři díla od tohoto umělce. První, s názvem Miláčku, co s tebou (1987). Dílo nápadně evokuje obálku se skrývajícím se dopisem, který je znázorněn růžovou částí. Růžová barva i umístěný symbol dámské košilky navozuje erotickou a intimní atmosféru díla, která je vytvořena velice minimalistickým způsobem, což je pro Kovandova díla z 80. let poměrně typické.
Dalším dílem na výstavě je Prostorná terasa a vnější krb (1990), dílo se skládá z dominantní monochromní šedé plochy, do které je zasazená drobná malba fotografie terasy s krbem. Šedá plocha je vytvořena nepravidelnými tahy štětce, díky čemuž podklad působí „opotřebovaně“. Ve dvou protějších rozích jsou umístěné světle zelené čtverce. Stěžejním prvkem díla je právě černobílá fotografie zachycující prostředí domova – ačkoli v tomto kontextu terasa s krbem působí izolovaně, hlavně pak díky absenci postav či jiných osobních předmětů. Nepřítomnost je umocněná i umístěním fotografie na „opotřebovaný“ povrch. Kovanda zde pracuje s jakýmsi odosobněním každodenního života, černobílá fotografie znázorňující terasu s krbem evokuje domov, avšak ten je zde potlačen jakousi prázdnotou, která je umocněna použitím monochromního podkladu.
Posledním Kovandovým dílem, které je na výstavě představeno je dílo Bez názvu (1986). Stejně jako u předchozích děl, i zde se Kovanda pohybuje v rámci minimalismu. Barevná paleta je redukovaná na hnědou plochu, ve které jsou v pravém horním rohu modré a bílé fragmenty nápadně připomínající květiny. V každém ze čtyř rohů jsou situovány šrouby, které evokují jakousi desku přivrtanou do veřejného prostoru. V díle, stejně jako v celé tvorbě, která je na výstavě představena, lze spatřit paralelu mezi performativní a konceptuální tvorbou. Tuto podobnost lze shledat v nenápadném zasazení zobrazovaného do veřejného prostoru, který je v tomto případě znázorněn hnědou plochou. Obdobně Kovanda pracoval i se svými performancemi, které nenásilnou formou prezentoval ve veřejném prostoru.
