Stuart Bertolotti-Bailey dlouhodobě pracuje zároveň jako grafický designér, spisovatel, redaktor a vydavatel. Celou jeho tvorbou se táhne důležitá stopa – grafika se v jeho pojetí stává metodou práce se světem, způsobem, jak třídit informace, stavět významy, vytvářet situace a dávat jim přesná pojmenování.
Jeho nejznámější počinem je pololetní tištěné periodikum Dot Dot Dot, které založil v roce 2000 spolu s Peterem Biľakem. Dot Dot Dot původně vyrůstal z grafického designu, ale rychle se z něj stal mnohem širší kulturní prostor – vedle typografie a vizuální komunikace do něj začala pronikat hudební a filmová témata a také výtvarné umění a humanitní disciplíny. Významnou roli hrál ale nejen obsah, ale také forma, tedy způsob, jakým se o tématech píše – méně akademicky, více literárně, s respektem ke čtenářům, kteří text skutečně čtou, nikoliv jen prolistují. Dot Dot Dot se postupně začal stávat stále více performativním médiem, které svým formátem, strukturou i rytmem textu témata ztvárňovalo jedinečným způsobem. 
V roce 2006 začal Bertolotti-Bailey spolupracovat s americkým grafickým designérem a editorem Davidem Reinfurtem. Společně vytvořili projekt Dexter Sinister, který měl být součástí plánovaného bienále Manifesta 6 na Kypru. Kvůli politickým a smluvním sporům s kyperskými úřady však bylo bienále jen pár měsíců před svým plánovaným konáním zrušeno. Projekt Dexter Sinister vznikal jako „just-in-time workshop“ – dílna, nakladatelství, dočasné knihkupectví i produkční model zároveň. Měl být místem, kde se design, výroba i distribuce setkávají. Dvojice autorů si tuto cestu zvolila z praktických i filozofických důvodů: znamenala méně plýtvání, rychlejší rozhodování, přímou kontrolu nad kvalitou. Design zde byl samotným způsobem, jak obsah vzniká. Pro účely zrušeného bienále stihly vzniknout odznaky, tiskoviny a risograficky tištěná kniha esejí. Autoři pak své nápady přesunuli do New Yorku, kde v odlišném kontextu přinesly velmi odlišné výsledky.
Z posledního, dvacátého čísla magazínu Dot Dot Dot nakonec přirozeně vyrostla další tvůrčí etapa: Bertolotti-Bailey společně s Davidem Reinfurtem a Angie Keefer v roce 2011 založili v New Yorku neziskovou platformu The Serving Library, která funguje zároveň jako vydavatelství a sdílený prostor pro vzdělávání umělců. Tištěné publikace spojené s The Serving Library pracují se stejnou „logikou obrazů“ jako samotný projekt – předkládají fotografie a reprodukce děl pocházejících od umělců, z archivů i ze sbírek vzácných knih. Podstatné přitom není jen to, že se časopis proměňuje v jiný formát, ale širší představa publikování jako dlouhodobé formy práce – motoru, který roztáčí další formáty, setkávání a způsoby sdílení. Odráží se to i ve struktuře projektu, kdy jednotlivé „bulletins“ vycházejí online a zpočátku byly průběžně shromažďovány do tištěného časopisu Bulletins of The Serving Library, který se později proměnil v The Serving Library Annual. I tady je zřejmá Bertolotti-Baileyho typická schopnost proměnit grafický design v prostředí, kde se věci dějí – ne jen ve vizuální styl.
Důležitou součástí Bertolotti-Baileyho tvorby je i jeho akademická práce. Studoval Typografii & Grafickou komunikaci na University of Reading, navštěvoval experimentální program Werkplaats Typografie v nizozemském Arnhemu a v roce 2015 dokončil doktorát na Readingu s disertací Work in Progress: Form as a Way of Thinking (Práce v procesu: Forma jako způsob myšlení, pozn. překl.). Už samotný název vystihuje to, co je pro celou jeho tvůrčí praxi charakteristické – forma není finální „kabát“, forma je myšlenkový nástroj. Ve své práci se opírá mimo jiné o Umberta Eca a jeho pojem „otevřeného díla“, které se dokončuje až konkrétní recepcí, situací a participací. Když Bertolotti-Bailey cituje (a rozvíjí) Ecův imperativ, že forma nemá být prostředkem, ale způsobem myšlení, není to ozdoba. Je to popis jeho vlastního étosu vytvářet podmínky, aby se význam mohl skládat, posouvat, žít – a aby stopa procesu nebyla něco, co má být skryto, ale to, co nese informaci.
Svoji citlivost k procesu ukazuje i ve svých konkrétních zakázkách a spolupracích. Při svém redesignu nizozemského uměleckého časopisu Metropolis M šlo podle jeho vlastních slov hlavně o to „vylepšit texty“, aby byly méně obecné, více literární a poutavé – jako by design začínal u věty, ne u mřížky. Jinde zase pracuje s institucemi a jejich dlouhodobou pamětí. U projektu pro italskou uměleckou instituci Castello di Rivoli byl přizván k přehodnocení grafické identity a komunikace muzea současného umění. Změny byly zaváděny postupně, krok za krokem, identitu nevnímá jako jednorázový branding, ale spíše jako kultivaci vztahu mezi místem, historií a současným jazykem.
Do této linie zapadá i jeho spolupráce s Paulinou Olowskou na publikaci Visual Persuasion (2024), která vznikla v návaznosti na výstavu ve Fondazione Sandretto Re Rebaudengo v Turíně. Olowska dlouhodobě pracuje s obrazovou kulturou, reklamní estetikou, módou i „přesvědčovací“ silou vizuálních forem. A právě tady se potkává s Bertolotti-Baileyho zájmem o to, jak forma utváří význam – často nenápadně, ale o to účinněji. Pro český kontext je tohle spojení aktuální i teď. Olowska společně s Adélou Janskou a Caroline Walker od listopadu 2025 do února 2026 představily svá díla na výstavě s názvem Za Pultem (Behind the Counter) v Telegraph Gallery. Bertolotti-Baileyho projekty nás opakovaně učí dívat se za hotový povrch, za layout, za tiskovinu, za finální výstup. Zajímají ho systémy distribuce, redakční rozhodnutí, rytmus čtení, ekonomika pozornosti – tedy všechno to, co obvykle zůstává schované „behind the counter“, ale ve skutečnosti to formuje naše čtení i naše chápání.
Možná je to nakonec nejpřesnější způsob, jak Bertolotti-Baileyho číst: ne jako autora jedné estetické signatury, ale jako tvůrce, který z grafického designu udělal disciplínu s vlastním svědomím. Disciplínu, která umí být kultivovaná, hravá, někdy záměrně pomalá, jindy přísně úsporná – ale vždycky s důrazem na to, jak věci vznikají a co tento způsob vzniku říká o době, ve které žijeme. Pro Bertolotti-Baileyho je forma pořád živá, a právě proto má stále co říct.
V Telegraphu nyní můžete vidět tvorbu Stuarta Bortolotti-Baileyho na recepci ve formě grafického zpracování nového katalogu o výstavě Za Pultem (Behind the Counter).
