Téměř poslední část výstavy Signál III nese abstraktní název „Obyvatelná těla“. Nevíte-li, co si pod tímto názvem představit, v následujících řádcích se vám jeho původ pokusím nastínit.
Na přepravním vozíku s textem kurátora Davida Vody najdeme odkaz na slova Petra Kabeše: „V Československu, jak známo, veškerou naději šedesátek přejely tanky ... a umělci se přestěhovali do obyvatelných těl“. Už tedy víme, že „obyvatelná těla“ byl prostor, kam utíkali umělci zítřka, tedy postmoderny tvořit. V jejich dílech spatřujeme návrat ornamentu, radosti, krásy a hravosti. Tu můžeme pozorovat i ve tvorbě výtvarné skupiny Fluxus, založené roku 1960. Toto uskupení navazovalo na tvorbu Marcela Duchampa a díla dadaismu. Mezi klíčové osobnosti, díky kterým k nám pronikly principy tohoto výtvarného hnutí, patřil ku příkladu zde vystavovaný Milan Knížák, jenž byl sám jeho členem. Touha po experimentu vyústila v odpoutání se od čistě výtvarného projevu a zavedla umělce k nové komunikaci s divákem. Za pomocí fúze médii a intermediality se umělci distancovali od klasického vnímání obrazu a galerijního prostoru. Cílené potírání rozdílů mezi vysokou a nízkou kulturou definovalo mnohé umělce undergroundu.
Poměrně nekonvenčně pracoval s galerijním prostorem i architekt výstavy Mark Ther. Místnost rozčlenil do dvou intimních sekcí, přepažených úzkou chodbou. Pocit intimity a hravosti dále rozvíjí použitím světlého koberce pro podlahu. To vše kontrastuje s pronikavými barvami na obrazech Tomáše Císařovského, Vladimíra Skrepla či Stanislava Diviše.
V místnosti s názvem „Obyvatelná těla“ je možno si dále prohlédnout díla Jiřího Kovandy, Zdeňka Kučery, Petra Kvíčaly, Martina Mainera, Michaela Rittsteina, Milana Kunce, Petra Nikla, Jaroslava Róny a Vladimíra Kokolii.
Autor: Barbara Kurzoková / Telegraph Gallery
Foto: Matěj Doležel
