Poslední devátá místnost výstavy Signál III propojuje „Obyvatelná těla“ s „Českým nebem“. Najdeme zde cyklus čtyř pláten s názvem Nebe od Bedřicha Dlouhého. Malíř je činný od padesátých let minulého století a byl aktivním členem skupiny Šmidrové. Ti byli známi pro svůj dadaistický svobodný projev a recesistická vystoupení. Poukazovali na umění, které se začalo obracet od esteticky působivého artefaktu k prožitku, všednosti a konceptuální ideji. Dlouhého výtvarný projev je zdárným příkladem.
V šedesátých letech se i Dlouhého tvorby dotkla vlna informelu a prolnula se do jeho pozdějších děl. Bizarní artefakty kombinuje s klasickou hladkou staromistrovskou malbou. To dokazuje i cyklus Nebe. Tíhu závažnějších námětů odlehčují velkoformátové romantické krajinomalby v kombinaci s materiálním uměním. Každý obraz je doplněn o antický podstavec s plexisklovou průhlednou nádobou s různými odpadovými objekty. Antické sloupy, jakožto umělecký ideál, silně kontrastují se začínající ekologickou krizí. Barevnost pláten od jemně narůžovělých tónů nebe, doplněných květinami, postupně zahalují tmavá oblaka s objekty skládky. Touto atmosférou beznaděje se malíř snaží člověka donutit, aby více přemýšlel o současné masové produkci a jejím vlivu na svět.
Historička umění Alena Potůčková zobecnila pohled na Dlouhého tvorbu v katalogu (2002): „Zralý umělec se vymaňuje ze společenství svých vrstevníků, chce být jenom sám sebou. Je osamělý a plný skepse, klade si otázky po smyslu svého konání.“ A tak i v poslední místnosti výstavy s názvem „České nebe“ najdeme jeho díla samostatně mimo ostatní autory.
Foto: Matěj Doležel
