Rozhovor s autorem vizuální identity Telegraphu Jakubem Kovaříkem

23 4 2020

Multifunkční platforma Telegraph je kromě své historické budovy, která byla před sto lety využívaná jako továrna na telegrafy, jedinečná i svým designem a vizuální komunikací. Originální a inovativní přístup k celkové vizuální identitě připravoval designér Jakub Kovařík.

 

Jakube, jak jsi vybíral písmo Replica, které reprezentuje Telegraph?

 

Spousta písem je na druhý pohled dost otravných. Hledal jsem takové písmo, které nebude příliš fancy, jak se říká, nebude moc křiklavé. Neutrální na první pohled a zajímavé až na ten druhý. Zároveň jsem hledal písmo, které bude svou koncepcí s Telegraphem souviset. Replicu navrhlo švýcarské studio NORM a je nakresleno v redukované mřížce programu Fontlab. Normálně má tenhle grid rozlišení 700 x 700 bodů, kdežto Replica je postavena na redukované mřížce 70 x 70 bodů. Takové formální omezení výrazně redukuje možnosti kresby každého znaku. Ta mřížka potom už není jen neutrální pozadí, neviditelné kreslicí plátno, ale stává se jaksi spoluhráčem, spoluautorem charakteru toho písma. Je to, jako kdyby se použila výrazně rozpixelovaná fotka. Přizná se jazyk, který je za tím. A v tom vidím určitou paralelu k vizuálu Telegraphu.

 

Jaká byla tvá inspirace při vytváření vizuálu? Byla to i nějaká zahraniční kulturní centra, instituce, galerie? Nebo ses snažil nedívat na ostatní galerie, aby tě to neovlivnilo?

 

Člověk se pořád inspiruje. Pošilhává po druhých. Konkrétní inspirace tam nebyla. Částečně třeba web galerie Nottingham Contemporary, jejich dlaždicový systém, ale to jsou spíš koncepční věci, než jak něco konkrétně vypadá. Samozřejmě se člověk dívá, jak to dělají jiné galerie a muzea. Víc mě zajímal princip telegrafu - jako zařízení pro přenos zpráv, kódování, dekódování a jeho jazyk. Telegraf není jen to, co si člověk obyčejně pod pojmem telegraf představí, tedy Morseho radiotelegraf, ale celá řada zařízení elektrických i optických. Telegraf je zařízení a zároveň komunikační princip. Telegrafy jsou všechny způsoby komunikace na dálku od tamtamů a ohňových signálů až po elektrické dálnopisy. Končí to digitálním přenosem informací, ale i tam zůstává princip přenosu na dálku, formálního jazyka a technologického zařízení pro přenos informací. To mě inspirovalo a zajímalo. Ta hlavní inspirace je v telegrafickém kódování a dekódování zpráv. A taky v určité možnosti neporozumění, jako se to stává u tiché pošty, ztrácení informací a informačního šumu.

 

V prezentované vizuální identitě popisuješ, že Telegraph prakticky nemá jedno reprezentativní logo, ale že komunikuje přes 4 základní prvky jako symbol, název, barva a písmo. Jak vznikla tato strategie?

 

Telegraph nemá jedno logo, to je pravda. Tak jak jsem to popsal, to zní možná zbytečně nadneseně, ve skutečnosti je to dnes celkem běžná praxe. Musí být. Grafický design se musí umět přizpůsobit platformám, na kterých se objevuje, kterými mluví, online i offline. Pořád nějaké vznikají a zanikají. Jazyk grafického designu proto musí být opravdu hodně hybridní, měkký, přizpůsobivý, modulární. Dnešní vizuály často pracují s proměnlivým logem nebo s jednotlivými vizuálními prvky jako se stavebními kameny, které ne vždy jsou přítomny všechny zároveň. Není nikde psáno, že logo musí být vždycky vpravo nahoře. Někdy stačí třeba jen barva a písmo. Nebo claim napsaný na zeď. Já to deklaroval jako strategii, protože tohle skládání a vrstvení různých prvků jsem povýšil na vizuální princip podobný principu písma Replica, který jsem popisoval před chvílí. Má pro mě stejnou váhu jako logo. Je to dobrý protihráč. Takový tichý společník, který mi do toho pořád kecá. V něčem je to podobné tomu, jak architekti pracovali s budovou Telegraphu. Repasovala se stará pavučinová okna a za nimi jsou vidět nová okna s velkými bílými rámy. Není to pietní, přehnaně uctivé nebo uhlazené, je to přiznaná nová vrstva. Ta stará vrstva s novou se setkávají a vytvářejí novou kvalitu, nesnaží se to tvářit jako staré. A to je přístup, který jsem paralelně použil taky, aniž jsem o těch oknech věděl. Líbí se mi na tom ta otevřenost, že logo je jen výsledek aktuálních potřeb a skládá se volně z některých prvků, může se měnit. Telegraph svým způsobem žádné logo nemá, ne ve smyslu pevného neměnného znaku nebo symbolu. Dva kruhy, které jsou v základu vizuálu, symbolizují binární princip, 1 a 0, ale nechápu je jako logo. „Logo“ je spíš důsledek, průsečík různých komunikačních potřeb. Není to nějaké nehybné razítko.

 

Snažíš se při komunikaci Telegraphu odkazovat na telegraf jako technologické zařízení?

 

Určitě ano, a nejen v grafice. Dlouho jsme třeba hledali způsob, jak psát telegraficky stručné texty, například v titulcích newsletterů. Na budově Telegraphu bude osazen pohyblivý vývěsní štít se šesti kruhovými poli. Z jedné strany každého kruhu budou písmena T, L, G, R, P a H, druhá bude prázdná a každý kruh se bude volně točit ve větru. Taková naddimenzovaná korouhvička. Vychází to z principů britského klapkového telegrafu vynálezce George Murrayho z konce 18. století. Šlo o věže s 6 otočnými deskami, jedna strana byla prázdná, na druhé straně byl namalovaný kruh a signalizace probíhala z kopce na kopec. Vlastně se jednalo šestibitový kód, jazyk z předdigitální doby.

 

Co sleduje v rámci inspirace grafický designér?

 

Dneska už jen Pinterest. Kdysi jsem chodíval na FFFFOUND!, než přestal fungovat, nebo různé Tumblr blogy. Zbožňoval jsem Živel, než se přestal tisknout na lesklou křídu. K některým designérům a projektům se vracím. Jako je například Dexter Sinister, Serving Library nebo projekt O-R-G. Baví mě britské studio Koto, OK-RM či časopis Real Review.

 

 

Jakuba Kovaříka se ptala produkční Telegraph Gallery Vera D.

 

Za přečtení stojí také rozhovor s hlavním kurátorem Telegraph Gallery Janem Kudrnou