František Skála patří mezi výrazné osobnosti současné české výtvarné scény – jeho tvorba se pohybuje na pomezí sochařství, malby, ilustrace, grafiky, tance i hudby.
Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole a následně filmovou a televizní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho umělecký projev formovalo i působení ve skupinách jako Tvrdohlaví nebo tajném seskupení Bude Konec Světa, ale také dlouholetá spolupráce s divadlem Sklep. V roce 1991 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého a roku 2005 uspořádal velkou retrospektivní výstavu v pražském Rudolfinu, kterou navštívilo přes 40 000 diváků. Svou grafickou tvorbu poprvé souhrnně představil až v roce 2015 v Galerii ART v Chrudimi. Významným momentem jeho tvorby je i komiks Velké putování Vlase a Brady (Albatros, 1987), jeden z prvních českých autorských komiksů, který byl v roce 2007 adaptován do loutkového představení v divadle Minor.
František Skála, Smutek, 2013, Galerie ART, Chrudim
Pro Skálovu tvorbu je typické využívání nalezených přírodnin a materiálů každodenního života, které kombinuje s výraznou imaginací, čímž vytváří objekty s poetickým a někdy až surrealistickým charakterem. Vznikají tak instalace oscilující mezi výtvarným gestem, hravostí a filozofickým podtextem. Skála vytváří světy, kde je ironie i poetika přirozenou součástí hmoty – ať už jde o kytary složené ze šmelcu, hlavy z mořských řas nebo ručně psané deníky z cest, které připomínají výtvarné knihy. Jeho práce se vyznačuje velice citlivým vztahem k přírodě, hravosti, ale i vědomím křehkosti současného světa. Skálovy objekty působí jako spojení přírodního světa a snového vidění. Ve své tvorbě přirozeně propojuje výtvarné postupy s performativními prvky, kresbu s prostorovým vnímáním a vzpomínky s imaginací.
Fotografie Sørena Dahlgaarda zachycuje sběratelku a spoluzakladatelku Kunsthalle Praha, Pavlínu Pudil, držící dílo Domek snů IV (Lebka) z roku 2011, které vzniklo jako součást výstavy Čtrnáct S v pražském Centru současného umění DOX. Tato výstava spojovala současné české umělce, kteří se každý věnovali jednomu z témat začínajících na písmeno "S" – v případě Skály to byla “smrt”. Dílo tematizovalo smrt jako součást lidské existence, ale zároveň ji odlehčovalo a činilo přístupnější skrze vizuální humor a interaktivitu. Dílo je tak příkladem Skálovy schopnosti transformovat vážná témata do forem, které jsou hluboké, přístupné, a které vybízejí diváka k hravosti. Jeho práce často překračují hranice mezi výtvarným uměním, ilustrací a performancí, což je patrné i v tomto díle.
František Skála, Domek snů IV (Lebka), 2011, Národní galerie Praha, Praha
