Radu Băieș (*1988) patří ke generaci malířů vyrůstajících v prostředí Kluže. Studoval malbu na Univerzitě umění a designu v Kluži, kde úspěšně absolvoval bakalářské i magisterské studium a zároveň zde nadále pokračuje v doktorském výzkumu. Tento silný akademický kontext však v jeho práci nepůsobí svazujícím dojmem. Malba pro něj není pouhým řemeslem nebo vizuálním médiem, ale specifickým způsobem myšlení a nástrojem pro kladení existenciálních otázek. Již od počátku své tvorby se tak profiluje jako autor zkoumající hlubší vrstvy reality a lidské přítomnosti.
V posledních dvou dekádách se Kluž stala jedním z klíčových center současné figurativní malby ve střední a východní Evropě a Băieșova tvorba se na této scéně vyprofilovala zcela specifickým způsobem. Jeho rukopis se pohybuje na hraně mezi konkrétní realitou a vnitřním obrazem. Na plátnech se často objevují krajiny, pastýřské motivy, stromy a zvířata, nejedná se ovšem o idylické výjevy. Tyto motivy fungují spíše jako nosiče významu, skrze které autor mluví o paměti, tichu a napětí skrytém pod povrchem zdánlivě klidných scén. Zásadní roli zde hraje světlo, jež nepůsobí jen jako realistický efekt, ale nabývá téměř metafyzických kvalit. Zvýrazňuje vybrané objekty a dodává jim pocit zneklidnění. Člověk v těchto obrazech nebývá vždy přímo přítomen, často je zastoupen pouze svou stopou nebo vztahem ke krajině, což divákovi ponechává prostor pro vlastní kontemplaci.
Myšlenkový vývoj Radua Băieșe lze přesně sledovat skrze jeho konkrétní výstavní projekty. Zásadní pro něj byla samostatná výstava Searching for My Human Traces v Telegraph Gallery, která přímo navázala na jeho rezidenční pobyt a fungovala jako tichá meditace o lidské existenci ve světě bez nutnosti jejího explicitního zobrazení. Na tuto sérii navázal introspektivním projektem Retracing Identity v Bukurešti, kde se krajina stala vnitřním prostorem spojujícím osobní zkušenost a symbol. Posun v práci se světlem a časem pak přinesla výstava The Sun Keeps Rising s důrazem na cykličnost a trvání. Jeho přesah mimo regionální rámec potvrzují i mezinárodní skupinové projekty jako londýnská expozice HINTERLAND. Zařazení jeho děl do aktuální výstavy Transylvanian Painting Today v Telegraph Gallery tak představuje logické vyústění jeho dosavadní umělecké cesty. Transylvánie v jeho pojetí nefiguruje jako konkrétní geografické místo, ale spíše jako zhuštěná představa paměti a existenciální hloubky. Jeho obrazy vyžadují čas, fungují pomalu a nevnucují jasný význam, ale nechávají ho přirozeně vznikat až při samotném setkání s divákem.
