David Brian Smith (1981) pochází z Wolverhamptonu, kde i započal své umělecké vzdělání. Následně pokračoval ve studiu na Chelsea College of Art and Design v Londýně. Má za sebou řadu výstav po Evropě, v roce 2023 potom expandoval se svou tvorbou i za hranice kontinentu, a to konkrétně do Indie.
Smithovy obrazy jsou naplněny řadou symbolů, z nichž postava pastýře, mnohdy s melancholicky skloněnou hlavou, je asi nejsilnější z nich. Symboliku v obrazech doplňuje netradiční barevnost objektů, která hraničí s psychedelickým vyzněním námětů. Autor obrazy navíc vybavuje dalšími skrytými symboly – pod barevnou vrstvou se často skrývá psaný text. Velkou inspirací jsou pro Smithe materiály, které jej obklopovaly za jeho dětství – ty se určitým způsobem odráží ve struktuře jeho maleb, opět kontrastně doplněné materiály jako plátkové zlato.
Na začátek bych Vám ráda položila otázku, která se týká celé Vaší tvorby. Vaše díla vynikají barevností, odkud čerpáte inspiraci?
Barvy mě zajímaly odjakživa. Způsob, se kterým k barvám přistupuji, se začal formovat už na konci devadesátých let, kdy jsem studoval na střední v Shrewsbury. Sbíral a zkoušel jsem používat všechny barvy, které se mi dostaly pod ruku. Akrylové, olejové, emaily, barvy ve spreji… Jakékoliv barvy, které mi někdo dal, nebo je třeba vyhodil. Nashromáždil jsem obrovské množství barev a všechny jsem je kombinoval dohromady. Nic mě nemohlo zastavit, maloval jsem prostě tak dlouho, dokud mi výsledek nezačal dávat nějaký smysl. Od té doby, co se mi podařilo s barvami navázat spojení, se stalo jejich zkoumání vědomou a trvalou součástí mojí tvorby.
Je o Vás známé, že ve svých malbách často odkazujete na své dětství. Zachycujete na svých plátnech vzpomínky, nebo mají své vlastní příběhy?
Chci vytvářet světy, které může divák obývat. Možná je to proto, že můj městský život v Hackney v Londýně se tolik liší od farmy na anglickém venkově, kde jsem vyrůstal. Maluji krajiny, po kterých bych se rád procházel. Pro postavy a zvířata jsou krajiny jevištěm, kde hrají role ve vlastních příbězích.
V souvislosti s Vaším jménem se také často skloňuje slovo vzory. Je pro Vás a Vaši práci důležité opakování?
Vzorů na mých obrazech si lidé často všímají. To, jak dnes tvořím, je výsledkem tisíců hodin malování. Můj styl se vyvinul postupem času. Dřív jsem opakovaně používal „osvědčené kompozice“, třeba pasáčky ovcí nebo mraveniště jsem namaloval více jak desetkrát. Dnes už mám ale jiný přístup, zajímají mě spíš neznámá místa a nové kompozice.
Následující otázka bude možná znít trochu neprofesionálně, ale zajímalo by mě, kdo vlastně je David Brian Smith? Co o něm jeho tvorba prozrazuje?
Moje tvorba je již mnoho let plná autobiografických odkazů. Odrážely se v ní moje temná období, jako třeba na výstavě Potrait of a Farm v Carl Freedman Gallery v roce 2015. Momentálně jsem v lehčím, hravějším rozpoložení. Moje tvorba ovlivňuje to, jakou mám náladu. Když se mi v ateliéru daří, jsem i v životě spokojenější. Když se mi nedaří nějaký obraz rozlousknout, nedokážu se zbavit frustrace.
Na předchozí otázku jsem se ptala proto, že ve svých dílech zobrazujete imaginární krajiny. Jakým způsobem vznikají?
Jak výchozí materiál používám fotografie. O svých obrazech nepřemýšlím jako o imaginárních krajinách. Můj tvůrčí proces spočívá v neustálém postupu po plátně tam a zase zpátky. Maluji jednotlivé prvky, některé z nich zůstanou, mnoho z nich ale nakonec přemaluji. A tak pomalu pod rukama vzniká moje dílo, postupem času v něm začínám rozpoznávat určitou barevnou harmonii a docházím k ustálené kompozici.
Představivost – často spojená s Vašimi pocity – je důležitou součástí Vaší práce. Jaké pocity ve Vás vyvolávají čtyři malby vystavené v Telegraph Gallery?
Všechny vnímám jako dotažené do konce, jsou součástí mého příběhu.
Vaše díla jsou silně konceptuální, dokonce i plátna, na která malujete, jsou typická pro britský venkov. Je to pravda? Je pro vás konceptuální rovina malby důležitá?
Ano, je pravda, že maluji na plátna tkaná ve vzoru rybí kosti. Na začátku to bylo proto, že mi připomínal čepice, které nosíval můj otec. Rychle mě ale malovat na tento materiál začalo opravdu bavit. Snese mnoho vrstev barvy, a přitom tkaný vzor zůstává stále viditelný, a to se mi líbí. Ten materiál se chová právě tak, jak chci. Vím, že mnoha lidem se právě materiál, na který maluji zamlouvá. Když pominu texturu, nemyslím si, že by moje obrazy vypadaly jinak, kdybych maloval na jiné než tkané plátno.
Co Vás přivedlo ke studiu umění?
Když jsem vycházel druhý stupeň základní školy s dostatečnou z výtvarné výchovy, věděl jsem, že chci studovat umění. Zpětně se to těžko vysvětluje. Hodně důležitá pro mě byla podpora mojí maminky. Když jsem s malováním začal, věděl jsem, že ty pocity, které mi přináší, nezažívám nikdy jindy. Všechny ty emoce, pocit bezpečí a výzvy zároveň, že si občas říkám, jak se asi musí cítit horolezec, když zdolá vrchol.
Mám ještě jednu otázku, kterou pokládám všem malířům uvedeným na výstavě New Positions in British Painting. Co pro Vás znamená figurativní malba?
Postavy fungují jako znaky, které zaujmou oko diváka. Já osobně nechci, aby postavy odváděly pozornost diváka od ostatních částí díla. Zobrazovat v uměleckém díle život je velmi osobní umělecké rozhodnutí. Nevím, jak to mají ostatní umělci, ale já sám doufám, že obrazové metafory v mých malbách umožňují divákovi dívat se, ztrácet se a objevovat.
Prozradíte na závěr, co v nejbližší době chystáte?
Právě pracuji na obrazech pro Galerii Isa v Bombaji, které se v únoru příštího roku objeví na India Art Fair v Dillí. V dubnu 2024 mě čeká samostatná výstava v galerii Althuis Hofland v Amsterdamu a v listopadu pak vystavuji v Asia Art Center v Tchaj-peji.
