Anna König Vlk (*1992) je v současné době ředitelkou galerie INDUSTRA ART v Brně, zakladatelkou a ředitelkou König Vlk Gallery, konzultantkou pro galerijní a výstavní management, nezávislou kurátorkou a umělkyní. Vystudovala Vizuální umění a Výtvarnou výchovu na Masarykově univerzitě v Brně. Ve své umělecké tvorbě se věnuje médiu uměleckého experimentu v rámci kurátorské platformy @art.mindpattern. König Vlk vedla a kurátorovala desítky výstav českých i zahraničních umělců, včetně velkých výstavních projektů (MoFU 360/365, Kaunas 2022 – Evropské hlavní město kultury). Mezi poslední umělecké realizace autorky patří mindpatterns, qr_space, 2024, či diplomatická kulturní rezidence Artists Without Borders, 2024, Kyjev, Lvov (UA). Díky přednáškovému cyklu Telegraph Gallery se můžete 19. 3. těšit na její vystoupení s přednáškou „O sběratelství a galerijním managementu“, v níž přiblíží své profesní zkušenosti z oblasti budování galerijních struktur, práce se sběrateli a rozvoje současné umělecké scény.
Ve své umělecké tvorbě se věnujete médiu uměleckého experimentu v rámci kurátorské platormy @art.mindpatern. Můžete nám tuto platormu více přiblížit?
art.mindpatern je můj dlouhodobý umělecký projekt, v jehož rámci zkoumám, jak návštěvníci i kulturní pracovníci uvažují o současném umění prostřednictvím instalace výstav. Tento moment považuji za klíčový, neboť právě forma instalace zásadně ovlivňuje proces interpretace a chápání uměleckých děl.
Proces instalace výstavy je pro běžného diváka zcela skrytý. Zatímco umělci a kurátoři procházejí celým vývojem od prvních návrhů až po fnální realizaci, návštěvník se setkává až s hotovým výsledkem. To výrazně omezuje jeho možnost porozumění. art.mindpatern se proto snaží tento neviditelný proces zpřístupnit.
V rámci projektu vytvářím zmenšený model galerie umístěný přímo v galerijním prostoru – jakýsi „prostor v prostoru“. Zde dochází k samotnému experimentu: návštěvník se stává aktvním tvůrcem, nikoli pasivním pozorovatelem. Pracuje s předem připraveným souborem předmětů, z nichž prostřednictvím vlastní instalace vytváří výstavu. Součást experimentu je i verbalizace myšlení – návštěvníci nahlas popisují, jak o objektech uvažují, čímž vědomě narušuji typické galerijní ticho.
Výsledné instalace jsou dokumentovány a archivovány v otevřené instagramové databázi art.mindpatern, jež umožňuje komparatvní analýzu napříč různými profesními a kulturními kontexty. Projekt tak sleduje opakující se myšlenkové struktury a zkoumá, do jaké míry je způsob uvažování o umění determinován profesní zkušenost, či vzděláním.
art.mindpatern se pohybuje na pomezí uměleckého experimentu a partcipatvního výzkumu. Neslouží pouze jako nástroj sebepoznání diváka, ale i jako refexivní aparát pro samotné insttuce, které skrze něj získávají vhled do způsobů, jakým publikum vnímá galerijní prostor a jakým způsobem se vztahují k uměleckým dílům.
Dlouhodobě působíte v open-callovém, insttucionálním modelu INDUSTRA ART a zároveň budujete vlastní König Vlk Gallery s jinou logikou. Jak se tyto dva světy ve vaší práci doplňují a kde naopak naráží?
Vnímám to jako přirozené vyústění vlastních potřeb, které se snažím dlouhodobě refektovat s ohledem na publikum. Budovat dvě typologicky totožné galerie v jednom městě, jakým je Brno, by nedávalo smysl. Právě diverzita je pro mě klíčovou spojnicí celé práce. Umožňuje mi rozvíjet různé formy spolupráce i formáty, které mě dlouhodobě profesně naplňují.
V případě König Vlk Gallery jde především o hlubší a dlouhodobou spolupráci s umělci a o aktvnější vztah se sběratelem a návštěvníkem. Naprot tomu galerie INDUSTRA ART funguje v mezinárodním diskurzu zaměřeném na site-specifc projekty, jejichž komplexnost často výrazně přesahuje mé vlastní znalost a zkušenost a přináší cenné vhledy třetch stran. Tyto dva světy proto nevnímám jako protkladné, ale jako jeden vzájemně propojený ekosystém, z něhož lze obousměrně čerpat.
Říkáte, že nemáte ráda tematizování, protože vytváří tlak na umělce. Zde osobně s vámi musím souhlasit. Jak tedy v König Vlk Gallery zařazujete do výstavního programu umělce, za které jste ochotná se dlouhodobě postavit – i z pohledu sběratelského trhu?
Existuje celá řada faktorů, které jako galerista musím zohledňovat, ale jedním ze základních je rozmanitost výsledné prezentace směrem k veřejnost. Důležitá je pro mě kombinace etablovaných a začínajících umělců, kteří spolu vedou přirozený dialog a jejichž tvorba se často vzájemně doplňuje. Takové propojení je impulzem a benefitem pro obě strany.
Instituce podle mě nemůže fungovat pouze jednostranně. Měla by fungovat jako otevřený dialog. A to je možná i klíč k samotné otázce. Vždy dochází k prvnímu kontaktu, ať už s umělcem, nebo uměleckým dílem a následné komunikaci, která může vyústit v dlouhodobou spolupráci. Za tím se samozřejmě skrývá vzájemná sondáž co do vývoje umělce, tak instituce, jaké jsou plány a vize včetně dalšího směřování.
Umělci, se kterými dlouhodobě spolupracuji, mají několik společných rysů. Především silný umělecký drive, ten viditelný zápal. Chuť se posouvat, pracovat na sobě a zároveň experimentovat. Právě experiment je pro mě zásadní, i když s sebou nese určitou míru nejistoty. Z toho přirozeně vyplývá i práce s různými médii. Galerie se neomezuje výhradně na malbu, přestože to může jít proti aktuálním prodejním statistikám.
Ze svého pohledu galeristy a sběratele, kvalitní díla nemají datum spotřeby, ani nestojí na věku autora. Je to jejich schopnost v nás neustále vyvolávat nejrůznější dojmy, emoce, otázky, či odpovědi napříč generacemi, což je ta nejkrásnější funkce umění a kultury jako takové.
Je pro vás důležité znát umělce jako člověka a vědět, jak jedná. Co je pro vás ve spolupráci nepřekročitelné?
Tuto otázku bych parafrázovala jinak: co bylo v umění považováno za nepřekročitelné a přesto bylo opakovaně překračováno? Pro mě osobně však zůstává zásadní otevřená a transparentní komunikace. Řada obav či pochybnost totiž nevzniká z reálného konfiktu, ale z nevědomosti a nepojmenovaných očekávání.
Problém sám o sobě pro mě nepředstavuje konec spolupráce, ale spíše výzvu k hledání alternativních, někdy i lepších řešení.
Jak se podle vás mění role galerie v době Instagramu, online viewing rooms a digitální prezentace?
Role galerie se v zásadě nemění. Mění se formát dostupnosti a přístupů směrem k publiku, které je konzumentem vizuálního obsahu. Právě zde se nachází zásadní rozdíl, s nímž se potýká většina institucí: jak v prostředí scrollovacího balastu diváka zaujmout, nebo jej alespoň na několik vteřin zastavit skrze kvalitní obsah.
Digitální platormy je proto třeba chápat jako nástroje, nikoli náhradu fyzického zážitku – což se ostatně jasně ukázalo v průběhu pandemie. Každopádně kdy bylo snažší sledovat tvorbu umělců skrze Instagram, projít si výstavu z pohodlí domova, nebo prezentovat publiku jinak velmi technologicky komplikovaná díla než právě teď?
Před těmito formami nelze zavírat oči ani zůstávat stranou. Klíčovou rolí galerie dnes není soupeřit s digitálním prostorem, ale smysluplně jej využívat ve prospěch hlubšího porozumění a návratu k fyzické zkušenosti.
Vaše zkušenost je silně mezinárodní, přesto zdůrazňujete potenciál české scény. V čem vidíte její největší sílu – a co jí dnes nejvíc brání být vidět?
Právě mezinárodní zkušenost umožňuje odstup a přesnější refexi dění na současné české scéně. Není nic přínosnějšího než vyjet do zahraničí a sledovat různorodé umělecké ekosystémy, které se paradoxně potýkají s velmi podobnými problémy a kulturními bolístkami, zvlášť v dnešní turbulentní a radikalizující se době. O to méně má smysl neustálé srovnávání.
Síla české scény spočívá v tom, že není zatížena masivním headhuntingem talentů, extrémní konkurencí ani redukcí umělců na snadno obchodovatelné produkty. Dlouhodobý, procesní vývoj zde představuje jednu z klíčových kvalit praxe – kvalitu, která se v čase ukazuje jako přínosnější než samotná finální transakce.
Tento princip si však nesmíme zaměňovat s přetrvávající mantrou, jež z umělecké a kulturní praxe fakticky vylučuje ekonomickou dimenzi. Právě tato rovina je přitom zásadní podmínkou její dlouhodobé udržitelnost.
Jak by podle vás měla vypadat „dobrá galerie“ v Česku za pět let – aby byla zároveň profesionální, otevřená a udržitelná?
Dobrá galerie by podle mě měla být především stabilním a čitelným ekosystémem, nikoli pouze výstavním prostorem. Profesionální fungování dnes neznamená jen kvalitní program, ale i transparentnost, férové podmínky pro umělce a schopnost dlouhodobě plánovat. Otevřenost se pak neprojevuje množstvím doprovodných akcí, ale schopnost vést s publikem kvalitní dialog.
Zásadní je přestat vnímat ekonomickou stránku jako něco, co stojí v opozici vůči kvalitě programu. Naopak, právě ekonomická stabilita umožňuje galerii nést riziko, podporovat experiment a stavět se dlouhodobě za umělce, s nimiž pracuje, což bych byla ráda, kdyby pochopila nejenom kulturní obec, ale i stát.
Proto bych si přála, aby naše galerijní scéna stála na jasných vizích a identitách, nesnažila se dohánět zahraniční modely, byla více ekonomicky nezávislá a hrdá na své fungování.
König Vlk Gallery je zároveň prodejní platormou. Vnímáte, že se vztah mladší generace k umění mění? Přestává být „luxusním zbožím“ a stává se součást životního stylu?
Za touto změnou stojí zejména komunikace institucí a platorem, které se stále více přibližují jazyku společnosti. Doby, kdy kurátorský text připomínal uměnovědný doktorát a instituce působila jako šifrovaný hlavolam, jsou pryč. Dnes si publikum může umění vychutnat bez pocitu odcizení či odsouzení, což zároveň usnadňuje napojení na samotné umělce a následné rozhodnutí o koupi díla.
Kdybyste měla poradit někomu, kdo uvažuje o koupi svého prvního díla: kde má začít?
Bez ohledu na nejrůznější modely uvažování začněte osobní zkušeností. Navštěvujte výstavy, seznamujte se s umělci a prohlížejte jejich tvorbu. Když k vám dílo promluví a uvnitř pocítíte, že s ním nějakým způsobem souzníte, vyvolá ve vás emoce, otázky či nové podněty, tak vám naznačí, že jste učinili správnou volbu. Nejedná se přitom jen o investici nebo předmět ke koupi, ale o začátek vztahu k umění.
Co byste chtěla, aby sběratel/ka pochopil/a o práci umělce, než si dílo odnesou domů?
Ideální porozumění práci umělce podle mě vzniká skrze osobní setkání s autorem, pokud je to možné. Právě tento moment umožňuje pochopit, jak o díle přemýšlí, co stojí za jeho vznikem a jakou roli v celém procesu sehrává galerie. Nejde jen o hotový prodejní objekt, ale o kontext díla, vztahy a čas, které do něj vstupují.
I proto jsem v König Vlk Gallery vytvořila otevřený program Pátek s umělcem, který nabízí prostor pro neformální setkání a diskusi mezi autorem, publikem a galerií přímo v prostředí aktuální výstavy. Každý by měl mít možnost nahlédnout do zákulisí tvorby nebo jednoduše strávit čas v galerii jako v místě dialogu a společenského setkávání. Právě tato zkušenost podle mě zásadně proměňuje vztah k dílu, které si sběratel odnáší domů.
Jaké typy spoluprací dnes podle vás nejvíc posouvají umělce: veletrhy, insttuce, rezidence, nebo galerie?
Jelikož stále aktivně tvořím, mohu říct, že záleží na tom, co od jednotlivých spoluprací očekáváte a v jaké fázi se ve své tvorbě nacházíte. Nelze obecně říct, že by některý typ měl převyšovat ostatní.
Pokud chcete najít nové impulzy nebo se otevřít experimentu, zahraniční rezidence jsou ideální: jejich limity a specifické podmínky vás mohou posunout mimo komfortní zónu a nabídnout nový úhel pohledu na tvorbu. Spolupráce s institucemi či galeriemi je zase intenzivním vodítkem pro reflexi vztahu místo – objekt – publikum, přičemž klíčový je samotný přípravný proces. Veletrh pak představuje svěření vlastní tvorby do širšího měřítka, kde se odhaluje, kým jsme, kam směřujeme a jakou roli hrajeme na mezinárodní scéně.
Jedná se o dlouhodobý proces vzájemného doplňování, na který nikdy není pozdě. Každý typ spolupráce přináší jiné zkušenosti a impulzy, které se navzájem obohacují.
Co vás dnes na práci galeristky nejvíc baví – a co je naopak nejtěžší?
Neustále mě bude fascinovat různorodost, kterou svět současného umění nabízí a s ní i míra kreatvity a fexibility jež k mé práci patří. Nejtěžší je připomínat si, že co nedokážu ovlivnit, z toho se nemohu vinit.
Co je váš nejbližší cíl pro König Vlk Gallery?
Aktuálně nás čeká první zahraniční veletrh MCK Art Collect v Katowicích, který se uskuteční 27/02 – 01/03 2026 a zahájení nové výstavy letošního roku Transiton of untouchables Kateřiny Šťastné, jejíž zahájení proběhne 19/02.
