Farshad Farzankia a Frederik Næblerød reprezentují na umělecké scéně současnou dánskou tvorbu. Vzhledem k jejich nemalému dosahu jak v tradičním světě umění, tak i ve stále se rozrůstajícím prostředí sociálních sítí, jsou Frederik a Farshad nejen v očích sběratelů neustále na vzestupu.
„Frederik Næblerød vystudoval Královskou akademii výtvarných umění v Dánsku v roce 2018, od té chvíli patří k nejexponovanějším osobnostem dánského umění,“ píše v textu k olomoucké výstavě LAZY 8 kurátor výstavy, Christian Kortegaard Madsen. Na rozdíl od toho Farshad Farzankia působí v oblasti umění od roku 2016, předtím zastával pozici uměleckého ředitele v reklamní společnosti. Pokud bychom se chtěli bavit o tvorbě dvou zmiňovaných umělců, je třeba dát stejný prostor jak komunikaci mezi tvorbou Farshada a Frederika, tak jejich samostatné tvorbě.
Oba umělci jsou narozeni v osmdesátých letech. Vliv kultury této éry se zdá být v jejich dílech viditelný. Například Farshad Farzankia nepopírá vliv videa a televize; neustálého problikávání obrazů a náhlých vizuálních změn. Jak sám komentuje jednu ze svých minulých výstav, která se příznačně nazývala 10.000 eyes – neustále sledujeme a jsme sledováni, myšleno ve významu, kdy na nás dennodenně spočinou stovky cizích očí. Neustálé změny ve vizuálních obrazech, které lidské oko každý den vnímá, mohou být občas náročné. To, že nám některé z těchto obrazů uvíznou v paměti je způsobeno právě tím, že je určitý obraz doprovázený silnější emocí než jiný. Farzankiova malba je pořád ovšem systematičtější než ta Næblerødova, která v sobě nese rychlost a intuitivnost. V některých chvílích abstrahované figury přecházejí k přímé abstrakci a obraz je tak založen na pocitu více než jindy. Næblerød sám říká, že svými obrazy vypráví okem viditelné příběhy, ze strany formy často inspirované uměním graffiti.
„Interakce je z hlediska setkávání s uměním klíčová.“ – Farshad Farzankia
V rozhovoru, který vedl kurátor výstavy Christian Kortegaard Madsen s Frederikem a Farshadem při příležitosti výstavy LAZY 8 v Telegraph Gallery se Farshad Farzankia zmiňuje, nakolik je pro něj důležitá komunikace diváka s obrazem. Jeho vlastními slovy: „Interakce je z hlediska setkávání s uměním klíčová.“ Práce dvojice umělců jsou ideální příležitostí se s uměleckým dílem doopravdy potkat, nejen kolem něj nezúčastněně procházet. Každé z vystavených děl v sobě obsahuje vícero rovin. Nabízí osobní zkušenost, která je v případě Frederika a Farshada pro velké množství lidí společná. Jejich obrazy totiž promlouvají univerzálním, do velké míry symbolistním jazykem, který je uchopitelný. Odkaz primitivismu a primitivního symbolismu z většiny znamená možnost navrátit se ke společným otázkám historie, společné problematice současného světa. Přítomnost až nadpřirozeně vyhlížejících abstrahovaných postav nabízí možnosti interpretace, které omezuje jen naše vlastní fantazie. Řešení světových krizí přichází ruku v ruce s nastávajícím mysticismem, s přivedením světa k intuici a ztracenému kouzlu. Taková by mohla být intepretace v rámci současného dění. Chápání uměleckých děl a rozmluva o nich však není neměnná. Umělecké dílo v sobě nese to kouzlo, že pro každého jedince, v každou chvíli každého dne může znamenat něco zcela jiného. Koneckonců i sám regionální kontext může na chápání a vnímání uměleckého díla, jakkoliv se zdá být svět umění globalizovaný, mít velký vliv. Zvláště v českých zemích, ve kterých je tradice nadpřirozených bytostí a ústní lidové slovesnosti už od dob národního obrození velice silná, může dánské současné umění Farshada Farzankii a Frederika Næblerøda vyvolávat pocity tajemna a mysticismu, které jsou uloženy ve společném vědomí, tradici a historii, ačkoliv samotní umělci to tak vůbec nezamýšleli.
Na základě podobného uvažování se můžeme opět navrátit ke kurátorskému textu Christiana Kortegaard Madsena a k názvu výstavy, LAZY 8. „Pokud je umění skutečné, nezáleží na tom, zda vzniklo před 12 000 lety v jeskyni ve Francii, před 500 lety v Itálii, před 70 lety v USA nebo před třemi týdny v Dánsku. Umělecké dílo samo o sobě je vždy aktuální.“ Lazy eight – česky ležatá osmička – funguje jako symbol nekonečnosti uměleckých děl a jejich působení na jednotlivce.
Ona zmiňovaná nekonečnost se dá vystopovat i ve formální rovině děl výstavy. Už samotná barevnostní škála promlouvá k divákovi zcela vlastním způsobem. V případě Farshada Farzankii může mít barevnost jeho obrazů kauzální vztah k umělcovu původu – Íránu, ke kterému bychom odstíny oranžové – žluté – červené asociativně přiřadili. Stejně tak ovšem můžeme pracovat s asociativním vnímáním barev jako se zdroji primárních pocitů, jako je strach, nadšení, ostražitost nebo nedůvěra. Umělci používají ve formě primární motivy a symboly a ani na poli barvy tomu není jinak. Z notné části jde o základní škálu barev vyjadřující přímočarost.
Na základě barevnosti, abstrahujících a primitivizujících motivů a intuitivnosti se dá pracovat s pojmem exprese, navazující na formální sérii začínající ve 20. letech 20. století a následně překračující své meze v průběhu let. Schované za pojmem exprese sleduje tvorba Farzankii a Næblerøda křivku začínající jako formální reakce na impresionismus, vrcholící gestickým pollockovským výrazem a nyní se navracející do vztahu mezi intuitivní formou a obsahem.
Autor: Barbora Křížová / Telegraph Gallery
