Britský režisér David Bickerstaff je znám svými dokumentárními filmy o výtvarném umění. Některé z nich jste mohli vidět i u nás v kině. Jeho filmy se už věnovaly van Goghovi, Vermeerovi, Boschovi, Michelangelovi, Degasovi, Pissarrovi či celým uměleckým směrům a hnutím. U nás nastartovaly pravidelné projekce pod štítkem značky EOS – Exhibiton on Screen neboli Výstava na stříbrném plátně, které se těší z vaší strany nemalé oblibě. Několik Bickerstaffových filmů jsme u nás již v minulosti uváděli a teď jsme se rozhodili s tímto tvůrcem rovnou i udělat rozhovor.
Jeho poslední projekt tematizuje vývoj posledních 400 let tokijského umění a jeho premiérové uvedení nastane právě na TELEGRAPH FILM FESTIVALU 2023. Snímek EOS: Příběhy umění z Tokia celou festivalovou přehlídku zahajuje a vy máte šanci okusit kromě Bickerstaffova nového filmu třeba i japonské speciality z kuchyně našeho šéfkuchaře. Ti akreditovaní z vás pak mají nárok i na tematický welcome drink zdarma k filmové projekci! Navnaďte se na zahajovací film naší přehlídky v přiloženém rozhovoru a uvidíme se ve středu 18. října na zahájení TEFF23.
Můžete nám přiblížit hlavní témata a zajímavosti výstavy v britském Ashmolean Museum, která posloužila jako základ pro váš dokumentární film?
Výstava v Ashmolean Museum v Oxfordu chtěla prozkoumat širší smysl vývoje Tokia prostřednictvím děl, vytvořených tamními umělci za posledních 400 let jeho existence. Výstava tak vytváří portrét každodenního Tokia prostřednictvím řady témat – rané historie, modernity, fotografie, politiky, krásy, protestu a v neposlední řadě i měnící se role žen. Vše je vyprávěno očima široké škály různorodých umělců. Ti chtějí vyvrátit nepochopené nebo mylné představy o tom, co je japonská kultura a jakou roli může hrát umění při definování identity města.
S jakými problémy jste se setkali při převádění muzejní výstavy do dokumentárního formátu?
Kurátoři výstavy měli jasno ve způsobu vyprávění a v tom, jak představit mnohotvárnost kulturní historie Tokia. Vybrali významné příklady japonského umění a řadu historických i současných umělců, kteří nejlépe podpořili příběh, který chtěli vyprávět. To nám velmi pomohlo při formulování našeho vlastního scénáře a vymýšlení toku vyprávění pro náš příběh. Vždy tedy vycházíme z katalogu výstavy a plánujeme klíčové rozhovory, které nám během 90 minut přinesou poutavý a poučný zážitek. Prostřednictvím rozhovorů, a díky našemu vlastnímu výzkumu, se zápletka vyvíjí a díla, která potřebujeme natočit, jsou tak lépe pochopitelná.
Tokio má bohatou historii umění a kultury. Jak výstava a váš dokumentární film zachytily průsečíky mezi současným tokijským uměním a jeho širším historickým kontextem?
Umělci ve svých dílech obecně odrážejí problémy doby. Takže zkoumání umělecké tvorby za 400 let se stává dobrým měřítkem myšlenek a společenských struktur národa v dlouhém časovém období. Zajímalo nás, jak minulost promlouvá k současnosti prostřednictvím rozmanitých umělců a jejich postupů. Japonsko má vlastní vizuální kulturu a příběhy se často vyprávějí prostřednictvím obrazů i s využitím různých médií. Film je vystavěn v kapitolách vymezených řadou témat. Začínáme upozorněním na některé mylné představy o japonském umění, a poté se vydáváme na cestu přes uměleckou historii Tokia od počátků až po současnost, přičemž plynule přecházíme z výstavních prostor do ulic Tokia a zpět a nabízíme narativní spojení mezi minulostí a současností.
Jak se tento projekt liší od vašich předchozích dokumentů o výtvarném umění?
V předchozích dokumentech mělo dílo představovaného umělce širší vliv nebo nějaký středobod. Soustředění našeho příběhu na jediné město, které se stává hlavní postavou, pro nás činí z tohoto filmu jedinečnou výzvu a mírný odklon. V jednu chvíli se ocitnete v bláznivém neonovém prostředí Šindžuku a Šibuje, vzápětí v nedotčeném parku s náboženskými chrámy a jezírky s klidnou vodou, plnými koi. Je to jedinečné a nepodobá se to žádnému jinému městu. Vyzbrojeni několika různými fotoaparáty od iPhonů po digitální zrcadlovky a kinofilmové kamery jsme se rozhodli fotografovat vše, co nám připadalo zajímavé, jako bychom sestavovali vizuální esej města. Zdálo se nám, že je to pro Tokio vhodné a že jsme o tom v minulých projektech takto neuvažovali. Nakonec jsme získali spoustu materiálu, který jsme použili různými způsoby – od rychlých animovaných sekvencí, které vytvářely energii "momentky" při cestě městem, až po delší pomalejší sekvence, které vybízely k rozjímání a meditativnímu zamyšlení. Napsal jsem také text podobný próze, který odrážel mé vlastní postřehy a vzpomínky na město, což je něco, co jsem předtím nedělal. Bylo docela náročné najít správnou rovnováhu a nespadnout do prezentace stereotypní představy o tom, jaké Tokio je. Chceme to vyvracet autentickými japonskými hlasy a současným pohledem.
Došlo během vaší cesty za japonským uměním k nějakým nečekaným objevům?
Největším překvapením pro mě bylo, jak politicky aktivní a proaktivní byli obyvatelé Japonska a Tokia na počátku 60. let. Před tímto projektem jsem si nebyl tolik vědom poválečného hnutí ANPO, kdy v Japonsku probíhaly protesty a nepokoje proti americké okupaci. Vzestup reakční fotografie a performance v tomto období mě fascinoval. Mám rád skupinu fotografů Vivo a cítím se velmi poctěn, že jsem pro náš film mohl vyzpovídat umělce jako Moriyama Daido a Tanaami Keniichi, kteří skutečně vystihovali tohoto ducha svobody, experimentování a vášně pro své řemeslo. Rád jsem se také dozvěděl více o uměleckých kolektivech v Tokiu, jako je Chim↑Pom ze skupiny Smappa!Group, které mají velmi individuální přístup k umění, jsou inovativní, anarchické a ochotné posouvat hranice toho, co je umění.
Vaše předchozí dokumentární filmy zahrnovaly spolupráci s odborníky a příslušnými institucemi. Můžete se s námi podělit o některé postřehy z těchto procesů spolupráce?
Umělci a odborníci se dobrovolně vzdávají svého času, aby přispěli k našemu filmu, takže vždy cítím, že je nezbytné být upřímný k tomu, co říkají, dát prostor jejich práci a umístit je do příběhu tam, kde jsou nejúčinnější, kde přispívají k bohatosti narativního oblouku filmu. Před každým rozhovorem jsme se rozhodovali, o jakých aspektech jejich práce bychom chtěli, aby mluvili, a jak to zapadá do celkových témat, která ve filmu zkoumáme. To, že jsme měli výstavu v Ashmoleanu jako ústřední vyprávěcí základnu, samozřejmě znamenalo, že mnoho klíčových děl a umělců již bylo identifikováno. Měli jsme tedy obsazení postav a jejich díla, ale potřebovali jsme vytvořit smysluplný zážitek pro naše diváky v kině.
Jak se do dokumentu promítla současná umělecká scéna v Tokiu?
Vždycky je to střihačské balancování na hranici devadesáti minut, aby příběh zaujal diváky. Pokud se chystáte podívat na Tokio skrze jeho uměleckou historii, je nezbytné zahrnout i současné umělce. Práce s dnešními umělci v dokumentárním filmu může být však obtížná kvůli citlivým otázkám kontextu reprezentace a autorských práv. Zde se opravdu spoléháme na kurátory výstavy, že nám usnadní cestu a ujistí vystupující umělce, že naše vyprávění je zcela v souladu s tématy a kurátorským programem prezentovaným na výstavě a bude spravedlivě reprezentovat jejich díla. Jakmile se podaří navázat vztah, pak je to obvykle velmi obohacující zkušenost. Rád mluvím s žijícími umělci o jejich práci a navštěvuji jejich ateliéry. Často reflektují svou kulturu jedinečným a poetickým způsobem. Každý umělec v Tokyo Stories má velmi osobitý hlas a vnímá město různými způsoby. Rád bych do našich filmů zapojil více současných umělců, protože nabízejí velmi cenný pohled na věc. Velmi rád bych se současných umělců zeptal, jak vnímají tradiční japonské umění z minulosti a zda formální struktury zakotvené v japonské kultuře ovlivňují způsob jejich tvorby, témata, která si vybírají, a zda jejich vlastní díla reflektují současnou společnost.
Byla na výstavě v Ashmolean Museum nějaká konkrétní díla nebo umělci, kteří pro vás byli obzvláště zapamatovatelní?
Japonsko je známé některými ikonickými kulturními prvky, jako jsou dřevoryty hory Fudži, gejši nebo kabuki, a vizuálními fenomény jako je manga a anime. To vše máme ve filmu, ale mé osobní vnímání japonské kultury začalo už v dětství. Vyrůstal jsem s mangami Osamu Tezuky, jako je Kimba bílý lev a Astro Boy, což byl v dětství můj oblíbený pořad. Při cestě výstavou se projeví některé klíčové zlomové body. Otevření Japonska Západu, rozvoj nové kultury grafického tisku a vzestup fotografie jako umělecké formy a rozvoj průmyslu v 60. letech 20. století. Třeba tvorba Tanaamiho Keniichiho je naprosto šílená! Skvěle provedené a vysoce grafické. Na jeho poslední výstavě v Tokiu jsme s ním dělali rozhovor a díla byla tak působivá. Jeho příběhy a vzpomínky na to, jak přežil bombardování Tokia za druhé světové války, dodávaly dílům dojemnou a silnou auru a dávaly jejich psychedelické přítomnosti kontext.
Myslíte, že váš film může přispět ke zvýšení povědomí a uznání japonského umění a jeho historického významu?
Chtěli jsme ukázat širší smysl vývoje Tokia od jeho kořenů jako bažinatého ústí řeky až po dnešní megaměsto. Chtěli jsme vyprávět příběh uměleckých inovací a kulturních snah, které se v průběhu času měnily podle toho, jak se vyvíjela jednotlivá politická a kulturní hnutí. Chtěli jsme vytvořit portrét každodenního Tokia vyprávěný očima široké škály umělců s osobitými nápady a kritickými postřehy.
Existují nějaké neprozkoumané aspekty světa umění, kterými se chcete zabývat v budoucích projektech?
To je taková záludná otázka. Rád bych prozkoumal díla současnějších umělců, ale jde o to, jak pro tyto umělce vytvořit publikum v kině? Jak se dostat za hranice zájmů zasvěcených znalců umění a systému trhu se současným uměním? Máme tendenci představovat etablované umělce nebo umělecké směry, které již mají celosvětový ohlas a rezonují na populárních výstavách, nicméně existuje tolik skvělých umělců, kteří vytvářejí neuvěřitelná díla a vyprávějí skvělé příběhy, ale problém je, jak to převést do atraktivního filmového zážitku. Tokyo Stories jsou dokonalým modelem toho, jak by to pro nás mohlo v budoucnu fungovat, kdy je příběh utkán kolem ikonického města s bohatou uměleckou tradicí, ale zároveň nabízí živou a jedinečnou současnou scénu pro zkoumání hlubšího příběhu.
TELEGRAPH FILM FESTIVAL 2023
(DAY 1) středa 18 10 2023
18:00 Prohlídka výstavy New Positions in British Painting s Janem Kudrnou (komentovka) volný vstup
19:00 Ochutnejte speciality našeho šéfkuchaře Aleše. Ten pro vás po celý týden nabízí japonské menu! Vy ale můžete díky předložené akreditaci získat zdarma i tématický drink.
20:00 Zahájení TEFF23: premiéra EOS - Příběhy umění z Tokia // EOS - Tokyo Stories (UK film) 160 Kč
Příběhy umění z Tokia mapují skrze výstavu v oxfordském Ashmoleově muzeu 400 let neuvěřitelně dynamického a pestrého umění japonské metropole – od jemných dřevotisků, až po pop artové plakáty, současnou fotografii, mangu, film a nová pouliční díla.
Akreditace si zakupte na recepci Telegraph nebo online a akreditační kartu pak obdržíte na recepci při vstupu.
FESTIVAL PASS Čtyřdenní akreditace: 680 Kč (Plné) / 600 Kč (Snížené)
Jednodenní akreditace: STŘEDA 18.10 250 Kč (Plné) / 220 Kč (Snížené)
