Renáta Jančo se zabývá návrhy a vlastní výrobou módního a textilního umění, se zaměřením na tradiční řemesla a přírodní materiály. Ve své tvorbě se snaží navázat na rukodělnou tradici a využívá staré textilní řemeslné techniky tak, aby se staly součástí moderního světa. Jejím unikátním dílem je výroba živočišného materiálu z ovčího rouna až po samotný tkaný výrobek, např. ručně tkaný koberec, ke kterému používá tradiční nástroje – kolovrat, tkalcovský stav nebo jehly, kterými plstí akustické nástěnné panely do moderních interiérů. Poptávka její tvorby sahá do interiérových studií v České Republice i v zahraničí, mimo jiné se letos chystá svou značku prezentovat v severských zemích.
Dlhé roky si pracovala ako fotografka. Ako si sa dostala od fotografie práve k textilnej tvorbe?
Úplně stejně jako k focení. Plním si své dětské sny a právě z těchto let čerpám vše, co jsem nasála, okoukala, vyzkoušela. Už jako malá holka jsem toužila být fotografkou, cítila jsem, že se na věci a lidi dívám jinak než ostatní. Dnes už tomu pocitu rozumím, dívat se na okolní svět v jakémsi hledáčku s přesahem do nitra. Portréty, obecně lidé, jsou právě tou mojí parketou, myslím, že v nich umím najít to, co sami na sobě nevidí. V současné době se už ale focení nevěnuji tolik, jako textilní tvorbě. Člověk se má v životě posouvat dál a objevovat nové podněty.
Fotenie dvoch tvojich kolekcií sa konalo aj v priestoroch Telegraphu. Ako pracuješ na vizuále prezentácie a výbere miesta?
Veškeré mé konání řídí intuice. Vnímám jí jako svůj dar a řídím se jí. Při první návštěvě Telegraphu mi naskočila husí kůže a já věděla, že na tomto místě chci spolutvořit. Pak jsou místa kolem kterých chodím denně a vůbec se mnou nehnou i když mají třeba komerčnější povahu, na tu já ale neslyším. Další místo kde mohu fotit i stokrát za rok je les, a to za jakéhokoliv počasí, cítím v něm energii, která mi dělá dobře.
Pri výbere materiálu dbáš aj na prírodné zdroje a uchovávanie tradícií. Aký je tvoj postup vo výrobe vlastných materiálov?
Současnou tvorbou s přírodními materiály si kompenzuji své dětství, i po těch mnoha letech si pamatuji na nepříjemný omak silonu a podobných chemlonových materiálů nejen v oblečení, ale i bytovém textilu. V této době já vyrůstala. Techniky nejrůznějších tradičních prací mi zůstaly po ta léta v hlavě a já je v dospělosti pouze oprášila. Překvapilo mě, že člověk, věci, které umí opravdu nezapomíná. Co se týče přírodních zdrojů, je to radost a fascinace zároveň. V oděvní tvorbě pracuji s organickou bavlnou, pro výrobu bytového textilu používám pouze ovčí a lamí vlnu a len, nově zkouším hedvábí, ručně předené indickými ženami. Tkala jsem i z velbloudí srsti, kterou mi poskytla olomoucká ZOO.
Vlna je pro mě na stupnici vítězů a materiálem od „pána boha“, lidmi nedoceněnou a nespravedlivě ohodnocenou. Tradiční postup od ovčího rouna po hotový produkt je poměrně náročný proces. Začíná u střihu ovce a sběru rouna v surovém stavu tzn. včetně všeho nevonícího a právě v tuto chvíli to hodně lidí vzdává což je velká škoda. Pokud však pokračuješ a překonáš trochu nekomfortu, po pár vypráních dostaneš do rukou materiál specificky voňavý, v barvě, která nemá konkurenci. Poté se vlna češe, přede na kolovratu a z hotové příze se tká - já využívám klasický tkalcovský stav. Produkt, který vznikne je mé „dítě". Trvá mnohdy dlouho, než ho pustím do světa a prodám jej do nových rukou, ale musím, je to běžný výrobní proces a práce jako každá jiná.
Kde čerpáš inšpiráciu?
Vlastně jí nečerpám ani nehledám, ona přichází sama. Zajímavé je, že v nepravidelných intervalech. Někdy se mi do hlavy naleje sama v plné síle, jindy zase mám hlavu zcela prázdnou. Je to tak dobře. Být přemotivovaná nechci pro sebe ani své okolí. Ráda bych si zachovala status pohodáře.
Čo môžeme čakať v najnovšej kolekcii pre tento rok?
Nejsem standardní návrhářka a netvořím pravidelné sezónní kolekce. Tvořím pouze tehdy, mám-li nápad a chuť něco vyprodukovat. V současné době se začínající jarní sezónou mám v oděvní oblasti pouze pár vlněných kabátů čistě z merino vlny a tři tkané koberce. Ráda bych se tento rok orientovala spíš na individuální zakázky, navázala spolupráci s interiérovými designery a vyvezla své kousky do světa. Tam se ruční práce cení jinou mincí a obdivuhodným okem. Již za pár dnů mě čeká cesta do Bruselu, na podzim do Londýna, více toho neplánuji, nechám se překvapit, co přijde samo.
Foto: Renáta Jančo
