Petr Hájek: „Moderní galerii neberu jako sterilní white cube prostor, ale jako subjekt, který vstupuje do mnoha oblastí moderního života... “

27 9 2023 | Autor: Inka Ličková / Telegraph Gallery

Petr Hájek (*1976) je umělecký ředitel a majitel The Chemistry Gallery. Jeho galerie se zaměřuje na tvorbu mladých umělců, které vystavuje nejen v galeriích, ale i na veletrzích v Evropě a USA. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, působil v agentuře Czech Invest, na Úřadu vlády i v mezinárodní síti poradenských společností PricewaterhouseCoopers. Kromě galerie vede uměleckou produkci Chemistry Brothers, která se zaměřuje na tvorbu kreativního obsahu či realizaci světelných a multimediálních instalací.

 

Nestudoval jsi žádný umělecký obor, kde se vzal tvůj vztah k umění? Navedl tě někdo v rodině?

V rodině jsem neměl nikoho, koho by umění nějak extrémně zajímalo. A musím říct, že mě to dlouhou dobu také nezajímalo příliš do hloubky. Založit galerii mě napadlo v okamžiku, kdy jsem ve třiceti letech odcházel z jedné práce, měl jsem začít v druhé a poprvé jsem přemýšlel o tom, co bych chtěl opravdu dělat, co by mě bavilo. A musím říct, že když to takto zpětně hodnotím, tak i pro mě to bylo překvapení, že mě napadlo zrovna založení galerie. Ale najednou se z toho stala myšlenka, které se nedalo zbavit a byl to super nápad, za jehož realizaci jsem moc rád. Takže žádnou rodinnou osobu, která by mě na tuto cestu navedla, jsem neměl.

The Chemistry Gallery vznikla v roce 2008 především proto, aby měla nejmladší generace umělců místo na prezentaci své tvorby. Kdo se podílí na přípravě programu a chodu galerie?

Galerii jsem zakládal s Martinem Kámenem, který je absolventem AVU v ateliéru Veroniky Bromové, fotograf, nyní studující na AVU doktorské studium u Dariny Alster. Na začátku jsme to měli rozdělené tak, že on měl na starosti dramaturgii a já jsem měl na starost provoz a financování. Po roce Martin odešel a já jsem se během prvního roku do toho stihl dostatečně ponořit tak, abych si dramaturgii určoval já sám. Dále spolupracuji s externími kurátory, které pak oslovuji na konkrétní výstavy. Produkční práci zastává Honza Reindl, kterého jsem původně nabral na externí věci nesouvisející příliš s galerií – dělali jsme například vodní projekci v olomouckém parku pro Roberta Runtáka při jeho oslavě čtyřicátých narozenin. Honza do chodu galerie významněji nezasahoval, ale to se trochu změnilo až teď po covidu, kdy tyto externí akce přestaly být a zároveň galerijní agenda dost narostla, ale spíš jsou to produkční věci.   

Máš kurátory, se kterými spolupracuješ častěji?

Ano, nejvíce výstav jsem dělal s Radkem Wohlmuthem a Petrem Vaňousem, ale rád si kurátorské obzory rozšiřuji. Poslední výstavu Rozebrané chrámy jsem dělal s kurátorem Jiřím Ptáčkem, se kterým jsem spolupracoval poprvé a bylo to super. Ale i já jsem se musel naučit být kurátor, protože jsem ze začátku nevěděl, jak na to. Nejvíce mi pomohla spolupráce s Radkem Wohlmuthem a Michalem Pěchoučkem – Michal kurátoroval například výstavu Tomáše Němce – a od nich jsem se nejlépe naučil, jakým způsobem se dá pracovat s prostorem a sám vím, že můj přístup, vnímání prostoru a rozmístění výstavy před patnácti lety byl úplně jiný, než je teď. Předtím jsem z toho měl trochu strach, nevěděl jsem, jak k tomu přistoupit, ale teď si kurátorskou pozici užívám a sám jsem vždy zvědavý, jak si s výzvou v podobě prostoru spolu s umělcem poradíme.  

The Chemistry Gallery se během let posouvala na různá místa, naposledy sídlila na Letné. Tento prostor jste na jaře museli opustit a nyní se nacházíte v prostorách Haly 40 na Holešovické tržnici. Doufal jsi, že na Letné budete působit déle, nebo jsi změnu přivítal? 

V prostoru na Letné jsme měli takovou ne úplně jistou pozici. Byli jsme zde v podnájmu a já jsem věděl, že pokud majitel bude chtít prostor pro své účely, tak ho budeme muset opustit. Byl jsem neustále v takové lehké nejistotě. Trošku mi to připomínalo Trafačku, když končila ve svém původním libeňském prostoru. Ale v okamžiku, kdy se tato situace stala nám, tak mě to nemrzelo. Konečně byl čas té nejistoty u konce a zároveň impulz v podobě hledání nového místa přispěl k tomu, že jsme našli Halu 40, což je skvělé místo, které je mnohem velkorysejší, lepší a galerijnější a myslím si, že nás to zase posunulo o level výš. Prostor na Letné jsem měl velmi rád, ale byl malý, komplikovaný a členitý. Teď máme tři sta metrů čtverečních, pětimetrové stropy a depozitář dole v budově, což je obrovské plus. A já to ve všeobecnosti beru tak, že pokud dochází k nějaké změně, tak je to vždy změna k lepšímu.    

hajek

Máš blízko k současné elektronické hudbě, kterou propojuješ s vernisážemi. Vrátil jsi se někdy k myšlence čistě hudebního prostoru? Prostory Holešovické tržnice k tomu vybízejí.

Moderní galerii neberu jako sterilní white cube prostor, ale jako subjekt, který vstupuje do mnoha oblastí moderního života a měla by mít přesahy i do jiných uměleckých disciplín jako jsou umění, hudba, videa... Proto jsme vytvořili například i film pro planetárium – momentálně se snažíme sehnat peníze i na druhý – a chvíli jsem měl designový obchod… Hudba je jednou z těch disciplín, které by s galerií moderního současného umění měly souviset. Dvakrát, třikrát do roka dělám hudební večírek s názvem WELLWET a nyní připravujeme velkou akci v rámci Signal Festivalu. Ve čtvrtek 12. října budeme mít vernisáž nové výstavy ELEKTROSALON: From the Rave to the Gallery a v pátek 13. října budeme mít hned vedle v Hale 17 WELLWET, kam jsme pozvali významné berlínské jméno DJ Âme. Takže v Hale 13 bude rozsáhlá instalace španělského audiovizuálního studia Playmodes v rámci Signal Festivalu, v Hale 40 naše výstava ELEKTROSALON a v Hale 17 budeme mít ve čtvrtek i v pátek hudební akce. Říkal jsem si, jak jsem na začátku přemýšlel, zda se věnovat hudbě nebo galerii a já si vybral galerii, tak mě postupně ta hudební část doběhla.

Jak jsi již zmínil, v rámci Signal Festivalu připravujete ve spolupráci s Markem Šilpochem výstavu ELEKTROSALON: From the Rave to the Gallery, která se zabývá světelným a klubovým uměním. Jaké umělce bude možné na výstavě vidět a čím je pro tebe světelné umění zajímavé?

V roce 2020 během covidu jsme s Markem udělali první světelnou výstavu. V té době byly galerie zavřené, ale my jsme vymysleli způsob, jak by se dalo na výstavu chodit a přilákali jsme spoustu návštěvníků, až byla potřeba si zabookovat místa na konkrétní datum a čas. Světelné instalace jsou hodně virální. A po této výstavě jsem si řekl, že bych chtěl minimálně jednou za rok dělat výstavu světelných instalací. Markovi jsem dále dělal výstavu s Honzou Hladilem, pak výstavu Honzovi Pošovi, který dělá site-specific světelné instalace, a letos se to projevilo na výstavě ELEKTROSALON, kde budou k vidění světelné instalace umělců, kteří dělali světlo na ravech. Z toho také vychází podtitul From the Rave to the Gallery, což vymyslel Marek. Marek je autor, který sám pracuje se světlem, dříve byl i kurátorem právě Signal Festivalu a výstava ELEKTROSALON je součástí jeho doktorského studia na UJEPu v Ústí nad Labem, kterou tak splňuje podmínku kurátorské činnosti v rámci světelné výstavy. Navíc vedoucím jeho práce je Pavel Mrkus, umělecký ředitel Signalu, takže se vše propojuje. Zároveň mám rave prostředí rád a vystavující umělce dlouho znám, sleduji a těším se, co v Hale 40 vytvoříme. Budou zde čeští autoři například Petr Pufler, přezdívaný Světlonoš, dále Honza Slanina, který je studentem AVU, Marek Šilpoch, Honza Hladil, Honza Poš a další skupiny a jednotlivci často pracující se světelnými instalacemi na ravech a elektronické hudbě. Je to pro nás i zkouška výstavy, která bude zážitková za menší vstupné. Jsem zvědavý, kolik lidí se nám podaří přilákat.     

The Chemistry Gallery se objevuje na uměleckých veletrzích, pravidelně na veletrhu Scope v Miami a letos v září jsme The Chemistry mohli vidět na Berlin Art Weeku, kde jste prezentovali tvorbu Jiřího Marka a Jakuba Švédy. Jak se daří s prodejem českých umělců v zahraničí?

Je to běh na dlouhou trať, který vyžaduje hodně peněz, protože účast na těchto veletrzích je drahá. Zároveň si myslím, že pokud české soukromé galerie nebudou jezdit na prestižní zahraniční veletrhy, tak by české umění postupně nikoho nezajímalo. A pokud chceme, aby se čeští autoři drželi v povědomí, tak musí autoři i umělci být aktivní v zahraničí. Nejdřív jsem si říkal, že chci dobývat New York, pak jsem přidal Miami a letos jsme byli v Berlíně, kde jsem si říkal, že nechápu, proč jsme tam poprvé nebyli už před pěti lety. Teď bych ten německý trh rád přidal, protože má smysl na něm prezentovat české autory. Byla to super zkušenost, veletrh byl velmi dobře zorganizovaný, i když jsem pochopil, že berlínští insideři vidí festival možná trochu skrz prsty, protože berlínské galerie, které se toho účastní, nebyly takové ty hlavní. Ale je to logické, etablované galerie mají již jméno a během Art Weeku si udělali svůj program, aniž by museli platit za účast na veletrhu. Ale tím více to bylo zajímavé pro nás. 

Spolupracuje The Chemistry Gallery s jinými galeriemi? Máš případně ty sám své oblíbené instituce se současným uměním?

Myslím si, že spolupráce s galeriemi v Česku je důležitá, ale vnímám, že je české prostředí zbytečně elitářské – někdo se s někým kamarádí, s někým ne. Každou jinou galerii beru jako spoluhráče ve stejném zápase zprostředkovávat lidem současné umění a je mi jedno, jestli nějaký klient přijde ke mně do galerie, a pak si koupí něco jinde, nebo naopak. Spolupráce rád vyhledávám a rád je nabízím, pokud to dává smysl samozřejmě. V loni v březnu jsme udělali akci Umění pro Ukrajinu společně s Trafo Gallery, BOLD Gallery a Doxem. Minulý rok jsem organizoval muralový festival, který se jmenoval Wall Street – příští rok se bude jmenovat Urban Pictus – ve spolupráci s galerií Villa Pellé, Karpuchina Gallery a BOLD Gallery. A spolupráce ve vztahu k zahraničí je něco, co jsem si teď uvědomil v Berlíně. V pondělí, když skončil Art week, jsme se seznámili s galeristkou Gudny Gudmundsdottir, která nás pozvala k sobě domů. Bydlí přímo naproti galerii Dittrich & Schlechtriem, jedné z top berlínských galerií, a řekla nám, že se zná s André Schlechtriemem, který je opravdu zkušený galerista, a zjistí, zdali je zrovna v galerii. André v galerii byl, a tak jsme se za ním vydali a bavili se o veletrzích obecně a zmínil, že byl teď v New Yorku na The Armory Show a myslí si, že formát veletrhů je již překonaná věc a nedává to dále moc smysl – taky obecně platí, že na veletrzích vydělávají všichni kromě galeristů, kteří vše financují – takže si není jistý, zdali se v budoucnu ještě na nějaký veletrh vydá. Za lepší považuje pop-up akce, o kterých jsem kdysi taky přemýšlel. Dále jsem uvažoval nad spoluprací s nějakou zahraniční galerií, najít si galerii třeba v Londýně, Paříži či New Yorku a být s nimi v nějakém přátelském vztahu a mít možnost jednou za pár let udělat výstavu českých autorů u nich a obráceně oni u nás a spíš ten budget na veletrhy využít tímto směrem. Ale samozřejmě je to složitá věc, proč oni by to měli dělat a naopak. Je to hodně o osobním kontaktu a přátelském poutu.       

Nerad procházíš portfolia zaslaná na email. Jak by tě měli umělci nejlépe oslovovat? 

Nevylučuji to, že se i tímto způsobem dá dostat k zajímavému autorovi, ale moje zkušenost je, že pokud někdo pošle portfolio emailem, tak na 90% vím dopředu, že to asi nebude nic moc, takže za mě je určitě lepší osobní kontakt. To se mi teď stalo v případě malíře Petra Hajdyly, který mi do galerie přinesl katalog ze své výstavy v Ostravě a po prohlédnutí jsem hned věděl, že to je kvalitní malíř a domluvili jsme výstavu v Domě Radost. Také se mi osvědčilo, že mi portfolio přinese někdo, komu důvěřuji, protože znám jeho práci a jeho vhled do uměleckého prostředí, to znamená například sběratel nebo kurátor.

Jaké jsou plány a vyhlídky The Chemistry Gallery na rok 2024? Zůstáváte v prostorách Holešovické tržnice?

Jedna ambice je prodávat umění v Česku, kde si myslím, že máme již dobře nakročeno, protože pokud se někdo zajímá o současné umění, tak na nás dříve či později narazí. Ambicí do budoucna je úspěšná prezentace českého umění v zahraničí, například již zmíněnou spoluprací mezi galeriemi. Veletrhů bych se dále rád zúčastňoval, pokud to bude dávat smysl a budou na to prostředky. V Hale 40 budeme dělat drobnou rekonstrukci a od ledna 2024 zde budeme na stálo, z čehož mám velikou radost. Nějaké výstavy jsem z důvodu stěhování odsouval, a tak potřebuji program ještě pořádně naplánovat. Můžu ale prozradit chystané výstavy s Janem Rybníčkem, Alžbětou Josefy, Alenou Kocmanovou, Janem Uldrychem, Tomášem Jetelou, Pavlem Duškem, Petrem Hajdylou a se sochařkami Josefínou Jonášovou a Nikolou Emmou Ryšavou.