Během čtvrtého ročníku Telegraph film festivalu se můžeme těšit na jedinečné vystoupení uznávaného francouzského umělce Oliviera de Sagazana. Jeho fascinující dílo Transfigurace, poprvé uvedené v roce 1998, navštívilo více než pětadvacet zemí a nyní se poprvé objeví v České republice. Olivier ve svém znepokojujícím představení zkouší prozkoumat proměny lidské identity a těla pomocí sochařství, malby a tance. Skvěle tak spojuje fyzickou i emocionální transformaci. Tento atypický akt, který vzal dech publiku na mezinárodním poli, bude otevírat celý čtvrtý ročník festivalu. Vyrazí dech i Olomouci?
Co pro vás znamená rituál?
Rituál je soubor gest, která nás mají dostat do určitého stavu mysli.
Jak se připravujete na fyzicky a emocionálně náročné představení? Máte nějaké specifické rituály, které vám pomáhají dostat se do potřebného mentálního rozpoložení?
Je to především fyzické rozcvičení a zároveň pokus o inicializaci tohoto stavu mysli.
Hrajete Transfiguraci už 26 let. Jak se váš vztah k této hře v průběhu času vyvíjel?
Na začátku jsem pracoval pouze s obličejem, ale postupně se proces rozšířil na celé tělo. Cítil jsem, že z těchto gest může vyvstat tanec z hlubin, a následně i zpěv. Dnes se jedná o komplexní umění.
Jakou roli hraje tělo a jeho fyzická přítomnost v Transfiguraci?
Tělo je zároveň místem prezentace, jako plátno pro malíře, ale také částečně režisérem. Máme zde velmi jedinečný případ, kdy je umělec a jeho dílo neoddělitelné, loutkář a loutka jsou nerozlučitelní.
Jak vnímáte reakce publika na vaše dílo, které je často považováno za provokativní nebo znepokojivé?
Většina lidí je velmi dojatá, ale nedokáže přesně říct proč. Sledují zde tvorbu uměleckého díla v reálném čase, které se odehrává přímo na těle umělce. Tyto akce vedou ke ztrátě jedné identity a k vytvoření několika dalších. Ukazuje to na proměnlivou a nepojmenovatelnou povahu naší existence. Jak říká Antonin Artaud: „Lidská tvář ještě nenašla svou podobu, a to je úkolem malíře.“
Jak podle vás performativní umění zkoumá nebo odráží fyzickou proměnu?
V této konkrétní performanci probíhá transformace postupným nanášením hlíny, která proměňuje obličej do mnoha masek. Poté se vyvíjí i emocionální stav performera. Dochází ke stavu transu nebo alespoň ke změně vědomí v závislosti na umělcově nasazení.
Transfigurace působí jako velmi intimní dílo. Co pro vás znamená sdílet tak osobní zážitek s publikem? Máte pocit, že navazujete jakési metafyzické spojení s diváky?
Jsem překvapený, že lidé nejsou více udivení a nehledají více porozumění tomu, co znamená být zde, naživu na Zemi. Pro mě tato performance, stejně jako celá má tvorba, vyjadřuje tento údiv a moje práce s deformací obličeje má pouze jeden cíl – říct jim: „Podívejte se, jak je lidská tvář a tělo podivné. Jste si jistí, že jste tím, čím si myslíte, že jste?“
Vaše představení bylo uvedeno v mnoha zemích, včetně České republiky. Zaznamenal jste rozdíly v reakcích publika v různých zemích?
Ne.
V románu Ulysses od Jamese Joyce je kapitola o Proteovi, kde Joyce popisuje tvora neustále měnícího podobu. Ztotožňujete se s touto mytologickou postavou? Nacházíte inspiraci v literatuře, filozofii nebo rituálech jiných kultur?
Ano, samozřejmě. Lidská tvář se skládá z nekonečného množství masek, které do sebe zapadají. Fascinuje mě Beckett a Kafka, kteří mě velmi inspirují, zejména Beckettův Nepojmenovatelný.
Jaké dědictví podle vás zanechává Transfigurace? Vnímáte vliv svého představení na jiné umělce nebo v jiných uměleckých oborech?
V historii masek vidíme, že tyto jsou většinou pevné. V Transfiguraci máme však příklad pohyblivých masek, které se neustále vyvíjejí v průběhu performance, aniž by bylo jasné, kdo je manipulátor. Performer pracuje naslepo a vztah mezi jeho vnitřní představou a realitou je velmi nejasný. Když dáváme slovo rukám, cítíme, že jsou rychlejší než myšlenka, a že roli hrají náhoda a možná i jiné nevědomé síly. Tato performance ukazuje propojení mezi malířem a tanečníkem: Když malíř maluje sám sebe, stává se tanečníkem. Lze také říct, že tanečník maluje ve vesmíru svým tělem. Spolupracoval jsem s mnoha umělci, které tato technika fascinovala: Ron Fricke ve filmu Samsara, FKA Twigs při tvorbě klipu, Gareth Pugh a Nick Knight při otevření londýnského týdne módy, Wim Vandekeybus při tvorbě choreografie...
