Jana Kasalová (*1974) vystudovala malbu na brněnské Fakultě výtvarných umění v ateliéru Jiřího Načeradského. Doktorské studium výtvarného umění pak absolvovala ve Španělsku. Její vývoj poznamenal bezesporu i několikaletý pobyt v Londýně, Paříži a New Yorku. Profiluje se jako konceptuální umělkyně, působí ale také jako kurátorka autorských tematických projektů, do nichž zapojuje spřízněné umělce. Ve své tvorbě využívá širokou škálu médií – vyjadřuje se malbou, grafikou, audiovizuálními instalacemi, videoartem i fotografií. Její dominantní technikou ale vždy byla kresba, která jí dovoluje autentický záznam nejintimnějších prožitků a vjemů, jež často přesahují smyslovou realitu. Za dlouhodobé ústřední téma Jany Kasalové můžeme označit individuální i kolektivní paměť, její ztrátu i vytěsnění. Zabývá se interpretací krajiny a lidskou stopou v ní. Pro rekonstrukci kolektivní paměti používá jako formální, významový i estetický prvek historické mapy, které destruuje, začerňuje je, či na nich přepisuje názvy měst a vesnic – tímto způsobem zpracovala například otázku vyhnání sudetských Němců.
Vedle osobně silně prožívaných celospolečenských traumat tematizuje své intimní prožitky. V několika cyklech reflektovala své těhotenství a mateřství a proměny těla i přeskupení hierarchie hodnot s nimi spojené. V poslední době čerpá inspiraci především ze své hlubinné paměti a zkušeností, které často přesahují smyslové vjemy. Díky cvičení jógy a meditacím zažila v roce 2018 neočekávaně otevření tzv. „třetího oka“ a tato zkušenost radikálně poznamenala charakter jejího následného díla. Namísto mapování externích míst se soustředila na kartografii vnitřního zjeveného prostoru. Dalším silným impulsem pro ni byla smrt otce, významného českého skláře. Ve své zvýšené senzitivnosti prožívala jeho přítomnost i při procesu tvorby. Začala kreslit v přímém napojení na něj: stala se médiem – prostředníkem. Vznikla tak silná série medijních kreseb zobrazujících niterné mentální krajiny a dynamické děje, které se v nich odehrávají. Její kresby zůstávají otevřeným a odvážně přiznaným svědectvím, záznamem krásy energií proudících za „oponou“, kterým se autorka ve své tvorbě odevzdává.
