Obsáhlou publikací, kterou si již nyní můžete zakoupit na recepci Telegraphu nebo na e-shopu, je monografie malíře Zbyňka Sedleckého, vydaná k příležitosti výstavy Inscenace, která je do 11. května k vidění v Telegraph Gallery. Kurátorem výstavy a rovněž editorem knihy je Petr Vaňous, který v několika kapitolách přibližuje dosavadní cestu malířské tvorby a také vývoj samotného umělce, neboť především poslední roky poznamenané covidovou pandemií vedly k zásadním proměnám přístupu k jeho tvorbě.
Úvodní kapitola Kolující realita – paměťové fikce nastiňuje vývoj tvorby Zbyňka Sedleckého od té nejstarší, která tvoří východisko i protipól tvorbě nové. Petr Vaňous zde zmiňuje sérii ptáků na tmavém pozadí, kdy Sedlecký pracoval především s iluzivním abstrahováním od viděného, ve snaze provázat prostor s plochou. Dalším cyklem maleb byly prosvětlené krajiny s akcentem na bezprostřednost a rozvolněnost barevných skvrn. Obsah je v tomto případě určován formou, která právě dobře vyhovuje krajině, do níž jsou zasazeny figury, na které však není kladen důraz. Kromě převládající bíle barvy využíval Sedlecký neobvyklé úhly pohledu náhodného pozorovatele. Poslední práce Zbyňka Sedleckého vychází ze sledování vizuálního sdělování, jak se proměňuje a posouvá v současné rychlé společnosti a ve světě, který nabízí takové množství informací, že lze jen stěží zůstat názorově jednoznačný. Sedlecký se proto nesnaží nalézt nový univerzální jazyk, ale pouze reflektuje možnosti nových sdělení skrze malířské médium. Svého ducha vnáší autor do samotných instalací výstav, na kterých se intenzivně podílí. Komunikuje s daným prostorem a promyšleně volí obrazy, které spolu poté komunikují. Stejně tak tomu bylo při přípravě výstavy Inscenace v Telegraphu, kdy spolu s kurátorem pracovali na celé koncepci společně. Petr Vaňous se v dané kapitole dostává až k úplně nejnovější sérii maleb s názvem Turista. V té Sedlecký staví pozorovatele do pozice cestovatele, když zobrazuje veřejné prostory spojené s přepravou. Jedná se sice o místa konkrétní, avšak autor z nich odosobněním vytváří obecné prototypy periferních, tranzitních míst. Sedlecký rovněž využívá možností fotografie, která je sice předlohou, ale výsledný obraz je často interpretován zcela odlišně.
Kromě Petra Vaňouse přispěl do publikace kapitolou s názvem Nevysvětlitelný dojem vizuálního rozkolu kurátor Lorenzo Fusi. Ten se zde pozastavuje nad technikou a způsobem malby Zbyňka Sedleckého. Zmiňuje, že i přes využívání akrylu na velkých plátnech, dokáže Sedlecký skrze jakýsi myšlenkový impresionismus vytvořit soubor pomíjivých bezprostředních myšlenek – událostí zastavených v čase. Obrazy samotné vytváří kontrast mezi drsností scenérie a jemností užitých barev, a také mezi deziluzí a lítostí, které pociťuje jedinec při kontaktu se světem. Často nakonec převládá pocit odcizení a neklidu.
V další části Iluze & interpretace se opět vrací Petr Vaňous a přibližuje ještě víc myšlenkový obsah Sedleckého děl. Podstatným momentem bylo zahájení práce s časem a pamětí, pohyb v prostoru. Tím se Sedlecký odkazuje k momentkám zachyceným fotoaparátem. Ty jsou často nereprezentativního charakteru, avšak v obrazu se jim dostává nového života. Evokují reálný vhled do světa – proměňující se, nedokonalý, spatřený jen na moment. Inovace autora spočívá pak v úsilí o vybudování dostatečně pevného malířského prostoru, avšak vyvarování se přitom přílišné popisnosti. Zbyněk Sedlecký podrobuje známé objekty procesu odcizení, vše blízké se jeví vzdálené, a to vzdálené zase blízké, prchavý okamžik se stává minulostí. Svět vytvořený Sedleckým vtáhne diváka do podivné interpretační smyčky, kdy se ztrácí v iluzi, snažíc se vnést do obrazu jasnější vizuální smysl – nalézt cosi známého – aby se při pokusu o interpretaci obraz opět roztříštil na mnoho kontrastních forem a nechal pozorovatele dále tápat bez nároku na řešení.
Další kapitola se věnuje přímo výstavě Inscenace, kde mnoho již zmíněných postupů malíř aplikoval. Vaňous zde klade důraz především na proměnu během posledních několika let, kdy jsme všichni byli pod vlivem covidové pandemie nuceni zůstat v izolaci, která byla jedním z důvodů změny vizuálního charakteru děl Sedleckého. Ten se od svých vzdálených, odcizených krajin a otevřených exteriérů přesouvá do prostředí uzavřeného, do interiéru. Zavírá se do svého ateliéru, pracuje s autoportrétem a uměle tvořenou realitou. Pokouší se zachytit něco blízkého, co nám připadá téměř na dosah ruky. Ta se tak stává častým motivem jeho aktuálních děl jako symbol poznání pomocí smyslu hmatu. Tuto intimní blízkost zasazuje do tajemného bezčasí pomocí masek, rekvizit a mystifikace. Takto zinscenovaný svět může být velmi snadno zpochybněn a zůstává tak neuchopitelný.
Poslední částí publikace je rozhovor se Zbyňkem Sedleckým s poutavým názvem Nejvíce mě ale stejně zajímá to, co se stane, když už nad věcmi nemám plnou kontrolu…, který vedla Lucia Rossi. Zde se můžete přímo slovy samotného tvůrce dozvědět, jak vnímá rozměr času ve svém díle, jaké jsou jeho kontemplativní stránky, co je pro něj při procesu tvorby nejdůležitější, jak pracuje s modelem, zátiším či scénickým terénem v podobě ateliéru, ale také jaký vliv mělo na jeho tvorbu setkání s výraznými malířskými osobnostmi Jiřím Načeradským a Jiřím Sopkem.
Kniha je proložena rozsáhlou obrazovou přílohou nejen děl z výstavy Inscenace, ale také průřezem děl starších. Díky tomu je možné udělat si jasnou, avšak neuchopitelnou představu o vizuální proměně, kterou díla Zbyňka Sedleckého v průběhu let prošla.
