Miss Petty je česká drag queen, hudební umělec a performer. S dragem začal v roce 2018 a jedno z jeho prvních větších vystoupení se uskutečnilo na mezinárodním drag festivalu Bushwig v Berlíně. Organizoval také drag show na hlavní stage festivalu Prague Pride nebo vystupoval spolu s dalšími queens na pražském koncertu Charli XCX. K autorské hudbě Miss Petty dovedla situace spojená s coronavirem. Je tak tařka jedinou českou drag queen, která se posunula od lipsynců k vlastním songům, ve kterých kombinuje aktuální popové trendy s chytrými sebeironickými texty, to vše pod vlivem dragové estetiky, body positivity i myšlenky, že seběvědomí může být pro každého nehledě na věk, váhu nebo sexualitu.
Save the date: Miss Petty live v Telegraphu 25. ledna
Na scéně se pohybuješ od roku 2018, ale řekl bys nám, kde má tvoje tvorba kořeny? Jak jsi v sobě drag queen objevil?
Od dětství miluji hudbu, takže jsem začal tvořením písniček. Jako dítě jsem se někdy převlíkal do máminých šatů nebo nosil tričko na hlavě jako paruku, ale to je asi u gay kluků v dětstvíí normální. Pak jsem si v roce 2018 uvědomil, že být drag queen je něco, co by mě bavilo dělat. Drag spojuje hodně věcí, co mě baví a které mě zajímají. Baví mě na tom spojení hudby, fashion a make upu. Sebevědomě jsem si řekl, že je to něco, co by mi šlo a v čem bych byl dobrej. Potom jsem si postupně uvědomil, že mi drag a lipsyncování na cizí písničky nestačí a je pro mě důležité, aby hudba byla autorská. K tomu jsem se dostal při prvním lockdownu.
Jak si vysvětluješ, že jsi první drag umělec v České republice, který skládá hudbu?
Není to tak, že každá drag queen dělá hudbu. Není jich určitě moc, ale například umělec RuPaul rozjel kariéru se singlem Supermodel. Pak taky drag superhvězda z brazílie Pabllo Vittar je hudebník. Někdy to dělají i queens, které k tomu vztah nemají dělají to jen proto, aby měli písničku, protože ví, že je to dobré pro propagaci a tvoření obrazu o nich. Já skrze hudbu dokážu daleko líp komunikovat s publikem a dokážu mu říct, kdo jsem, co je můj úhel pohledu a co dělám. Od té doby, co jsem spojil drag s hudbou, tak se s lidmi dokážu propojit daleko líp.
Když skládáš v češtině, neomezuješ se o publikum z anglicky a jinak mluvících zemí?
Omezuju, ale to je pro mě vědomé. Nemám ambici soutěžit se zahraniční konkurencí. V zahraničí je drag úplně na jiné úrovni. Tam bych to měl tisíckrát těžší. A neměl bych pocit, že dělám něco pro svoji komunitu tady v Česku. Je tu sice několik queer umělců, ale jejich tvorba se toho tématu nedotýká. Například Jan Bendig se mu taky nevěnuje, ačkoli je otevřeně gay, ve své tvorbě to nereflektuje. Nejsem sice aktivní posluchač Anety Langerové, ale toto téma taky neotvírá, pokud se nepletu. Určitě jim to nemám za zlé. Každý si v tomto hledá vlastní cestu, ale chybí tu v popkultuře někdo, kdo se nebojí mluvit otevřeně. Není to rozhodně nic proti nim. Každopádně i já proto rád zpívám v češtině, protože chci textem oslovit české publikum. Například Lil Nas X dělá hudbu pro queer lidi, kteří o tom chtějí slyšet. Proč nebýt podobným příkladem tady v České rebublice.
Po soutěži Československo má talent ses docela zviditelnil a jsi asi nejznámější dragqueen u nás. Když jsi už dosáhl určité mety, nebudeš mít ambice prorazit i v zahraničí?
V tuto chvíli to tak necítím. Zatím jsem o tom moc nepřemýšlel, ale rozhodně v tom bodě ještě nejsem.
Snažil ses propašovat alternativní kulturu na populární scénu. Jaké jsi měl ohlasy? Jedna věc je koncert například na Stalinu, na kterém jsou návštěvníci, kteří ti fandí, ale jak reagují jiní?
Na natáčení Talentu bylo vše super. Porota pro mě měla pochopení a pochopili určitou dávku nadsázky. Moje vystoupení se jim llíbilo. Negativní feedback jsem dostal až po odvysílání, a to ve formě komentářů, ale to jsem čekal. Například komentáře typu Fuj buzerant... Setkal jsem se také s názory, že porota musela pustit do dalšího kola gaye, protože je povinná propagace homosexuality. A další a další komentáře. Ale přišlo mi i hodně podpory od lidí, kteří se s touto kulturou a tímto typem umění setkali poprvé. Negativní komentáře se mě tolik nedotkly. Ty pozitivní mi udělaly velkou radost.
Jak střídáš svoji roli Davida a Miss Petty? Dá se snadno přepínat z jedné na druhou?
Těžko říct. Já se nejvíc v charakteru Miss Petty cítím až na pódiu. Tam se cítím jako pravá diva. Drag mi dodává třeba deset procent sebevědomí navíc, ale nejsem úplně jinej člověk. Když jsem v kostýmu, tak mám dobrý pocit z toho, že jsem středem pozornosti. Někdy ale pozornost třeba nechci, a to se pak cítím divně.
Jaký máš okolo sebe tým? Pomáhá ti někdo s propagací, oděvem nebo dalšími věcmi, které s tvou kariérou souvisí?
Ustálený tým bohužel ještě nemám, ale mám okolo sebe hodně skvělých lidí, kteří se mi snaží pomáhat. Propagaci si řeším sám, ale mám okolo sebe lidi, kteří se mě snaží podpořit a věří, že dělám dobré věci. Chtěl bych spolupracovat s dalšími designéry, ale bohužel na to nemám velký budget a nechci psát lidem, aby pro mě dělali práci zdarma. Jsem spíš rád, když se mi ozve někdo sám, kdo chce spolupracovat. Spolupráce s Princess Tiramisu začala tím, že jsem jí dělal modela na focení a ona mi za to půjčuje šaty na vystoupení. Jednodušší kostýmy mi vytváří kamarád Oldřich Bystřický.
Dá se v České republice tímto oborem živit?
Samotným dragem se dá uživit například v New Yorku, Los Angeles... možná v Paříži, ale ve zdejších podmínkách to nejde. Avšak jsem rád, že dělám originální hudební tvorbu. Konečně se díky tomu posouvám i ve finanční rovině, ale asi bych se tím nechtěl živit na full-time. Dost možná by se z toho vytratilo do určité míry to, co mě na tom baví. Ta svoboda. Nechci, aby to byla jenom práce. Vystupováním jsem těď schopný do určité míry zaplatit výdaje na tvorbu a hodiny ve studiu.
V Telegraphu vystoupí i Litterbin. Jak jste k sobě přišli?
Litterbina, tedy Jonáše Klose, jsem objevil přes jeho bráchu Štěpána, který mi dělal make-up do videoklipu Plastics, a oslovil jsem ho kvůli remixu songu Hush Hush. Spolupráce nám skvěle sedí. Jsem rád, že jsem ho našel. Při vystoupeních se cítím daleko líp, když jsem tam s někým, kdo mi kryje záda. A on taky dělá v podstatě polovinu show tím, že si to očividně užívá na podiu stejně jako já. Nedokážu si ani představit, že bych vystupoval bez něj. Přátelství s Jonášem jsme prohloubili, když jsme společně s Toyota Vangelis dělali song Jinak to nejde.
Autor: Mira Macík, Tereza Holoubková, Šárka Nováková
Foto: Štěpán Svoboda, Michal Hančovský, Iurri Ladutko
