V dubnu jsme si pro Vás v Telegraphu připravili nevídanou porci aprílové zábavy: těšit se můžete hned na dvě stand up vystoupení. Slzy štěstí je skupina komiků, kteří si stále nechtějí připustit rozpad Československa, a tak budeme mít možnost zhlédnout jejich vystoupení v češtině i ve slovenštině. Czechmates je naopak parta performerů posbíraných z různých koutů světa, která nabídne svůj program v angličtině. Protože se jedná o dvě rozdílné skupiny s různou kulturní zkušeností a nejspíše i rozdílným přístupem k vystupování, lákalo nás tyto dva světy porovnat. O standu upu, jeho specifikách i humoru obecně jsme si povídali se členy obou uskupení.
Za Slzy štěstí jsme vyzpovídali Honzu Dudka a za Czechmates Joannu Sio. Jak moc se liší pohledy českého komika původem z Ostravy a zcestovalé Joanny z Hong Kongu? Oba rozhovory vám nyní přinášíme.
Myslíte si, že jste vtipní?
Jan Dudek: Pokud jako měřítko vezmu počet lidí, kteří se smějí a intenzitou jejich smíchu, pak na svých vystoupeních vtipný jsem. V životě už je to složitější, tam to nejsem schopný posoudit.
Joanna Sio: Už na střední škole jsem ráda říkávala vtipné věci, ráda jsem lidi rozesmávala. Přemýšlela jsem odlišně, vyslovovala nezvykle vyznívající myšlenky. Potřebovala jsem je říct nahlas, protože jsem byla zvědavá, jestli zafungují. Občas vtipy fungovaly, občas ne. Přesto fungovaly dost dobře na to, abych získala dojem, že něco umím a že si to dokážu i užít. Takže ano, myslím si, že jsem vtipná.
Kdy a kde jste se poprvé setkali se žánrem stand up comedy?
Jan Dudek: Stejně jako spousta Čechů z mé generace jsem stand up poprvé objevil přes pořad Na stojáka. Vedl jsem v patrnosti, že něco takového existuje, ale kromě těch nejklasičtějších vystoupení jsem to nijak zvlášť nesledoval.
Joanna Sio: Na internetu. Vyrůstala jsem v Hong Kongu a stand up comedy tam nebyl běžnou záležitostí. Navíc většina podobných komediálních žánrů se odehrávala v angličtině. Stand up v kantonštině nedělal nikdo. Začal se u nás rozvíjet tak před deseti lety. První živou stand up show jsem viděla až v Amsterdamu.
Jak jste se dostali přímo k vystupování? Jak vás napadlo: „Dobře, tohle by mi mohlo jít, tak si to zkusím.“ Jaká k tomu vedla cesta?
Jan Dudek: V jednu chvíli jsem se přistihl, jak přátelům vyprávím historky ze svého života, které ovšem průběžně vylepšuji, přidávám k nim další a další vymyšlené příhody, až už si ani nepamatuji, jak vypadaly původně. Došlo to kolikrát do té míry, že jsem si vůbec nebyl jistý, zda se to, o čem vyprávím, skutečně stalo. Najednou existovala historka sama o sobě. Mé známé to bavilo a vybízeli mě k tomu, abych to sepsal nebo s tím někde vystoupil. Tak jsem na ně dal. Kamarád měl bar v Ostravě, kde mi umožnil poprvé vystoupat na pódium.
Joanna Sio: Poprvé jsem si stand up vyzkoušela v Hong Kongu v roce 2008. Už dřív jsem dělávala improvizaci v jednom comedy klubu, kde se tehdy stand up rozjížděl. Pak jsem pokračovala v Singapuru a teprve poslední čtyři roky jezdím se stand up show po Evropě. Pro srovnání, Singapur je více multikulturní. V Hong Kongu formát stand upu hodně omezuje to, že se zde mluví kantonsky. V Singapuru žije spousta národností: Číňané, Malajsijci, Indové... Interakce mezi různými etnickými skupinami je proto hlavním tématem stand upů. Evropa je úplně jiný svět. Je tu nepřeberně možností, kam lze se show zavítat. Polsko, Slovensko, můžete se vydat do Německa, Lucemburska, nebo do Nizozemí. V každé zemi, městě, do kterého zavítáte, musíte říct něco o tamních lidech, vytvořit nějaké lokální reference, a to mě na tom baví.
Odkud čerpáte inspiraci, nebo máte nějaké oblíbené téma, které se ve Vašich výstupech vyskytuje?
Jan Dudek: Já se snažím reflektovat běžné věci. Nemyslím, že mám konkrétní téma nebo námět. Spíše hledám absurditu v běžných věcech. Z čeho si dělám často srandu, je téma mužství ve 21. století: jak na tom jako muži jsme, jak nás ženy válcují a podobně. Jinak se snažím hledat směšné až absurdní souvislosti v každodenních záležitostech.
Joanna Sio: Každodenní život. V mém životě se toho děje mnoho, takže obyčejně mluvím o své rodině, o dětech, které rostou jako z vody. Mám z jejich dospívání opravdu spoustu vtipných historek. Přijde mi zábavné, jak se neustále mění. Často se mi dějí věci, které vlastně ani nejsou vtipné. Také si dělám legraci z věcí, které mě štvou. Zasměji se jim a najednou je všechno v pohodě. A navíc mám další historku, další vtip.
Je podle Vás humor univerzální?
Jan Dudek: To je doslova filozofická otázka. Myslím si, že humor je univerzální, ale nejsou univerzální témata. Určitá témata jsou daná kulturně: některá kultura je považuje za vtipná, jinde platí za tabu, v další jsou jen nevtipná a lidé nerozumí, proč by vtipná měla být.
Univerzální jsou rozhodně techniky, jak někoho rozesmát. Myslím, že každého rozesměje nějaká absurdita nebo nesoulad vyprávěného s realitou. Je pouze otázkou, co je v té dané kultuře považováno za absurdní a co za nesouladné.
Joanna Sio: Lidé se obecně rádi smějí. Podle mě opravdu univerzální témata existují. Když vystupujete v cizích zemích, tak používáte podobné vtipy. Hovoříte o cestování a jiných obecných tématech, která nejsou navázána na konkrétní zemi, a spousta z toho funguje. Samozřejmě, že když vystupuji v Česku a dělám vtipy o Češích, o jejich zemi, jazyku, tak lidé cítí větší propojení a smějí se těm vtipům mnohem více. Kdybych to samé udělala v Německu, třeba i před lidmi, kteří Čechy znají, nepocítí to tak silně, nebudou se tolik smát.
Čím se vyznačuje právě ten váš, případně národní stand up? Existuje ve stand upu celosvětový mainstream, nebo jsou všechny rozdílné a nedá se v tom vyhledat žádný společný směr?
Jan Dudek: Český stand up stále hodně ovlivňuje ta první vlna, řekněme pořad Na stojáka, kde vystupovali zejména herci. Pro mě to jsou spíš hrané scénky. Ti komici tam nejsou sami za sebe, jsou tam jako postavy. Je to pokračování Menšíka a moderních silvestrů. Každý zná Blbou blondýnu, ale všichni už jsou srozumění s tím, že je to postava, kterou si Pazderková vytvořila. V tom mainstreamovém, řekněme anglosaském, stand upu se komici alespoň snaží budit dojem, že tam jsou sami za sebe. Samozřejmě, že každý přehráváme. Každý se snažíme na sobě něco vyzdvihnout a něco jiného potlačit, ale alespoň to budí dojem, že před vámi stojí reálný člověk, a ne herec v roli.
Joanna Sio: Ideálně by měl být každý jako komik unikátní. Mluvíte o věcech, které máte rádi, nabízíte lidem svůj jedinečný pohled na věc. Kdyby existoval jediný univerzální recept, tak by byl stand up pěkně nudný. Já nedělám politické věci. Ráda mluvím o každodenních věcech, které zažívám. V podstatě je celá má show jen o mně :D
Existuje podle vás typicky národní humor? A pokud ano, odráží se nějakým způsobem ve stand upech, nebo je například český stand up a český humor něco úplně jiného?
Jan Dudek: Já myslím, že národní humor existuje. Každý národ vychází z nějaké historické zkušenosti, která ten humor formuje. Když si řekneme britský humor, tak si oba intuitivně představíme suchý humor. Když si řekneme německý humor, tak nás napadne, že žádný není. Tudíž něco jako národní humor rozhodně existuje. Asi se to do určité míry promítá i do stand upu. Ale tím, jak stand up pořád čerpá z toho anglosaského mainstreamu, tak je to víc unifikované. Ve stand upu existují módní vlny, které postupně přebírá i periferie. Třeba v současnosti je hodně v kurzu ženský stand up. Postupně ho přebereme i u nás v Česku, až bude vytlačovat typicky český humor. Je to souboj národní zkušenosti s celosvětovým mainstreamem.
Joanna Sio: V jistém smyslu je humor navázaný na národ, ve kterém vzniká. Každý národ má vlastní kulturu včetně témat, která shledává vtipnými pouze ona. Jakýsi druh společného bohatství, které lidé v té dané kultuře sdílí. Třeba lidé v Číně milují jídlo, a tak není divu, že se velká část tamních vtipů týká právě jídla a stolování. Britové mají zase trošičku jiný humor, takže věřím, že v tomto ohledu je humor ovlivněn národním smýšlením.
Czechmates Stand up: Olomouc English Comedy uvádíme ve středu 13 4 v 19:30.
Slzy štěstí u nás vystoupí o týden později, v úterý 19 4 v 20:00.
Protože stand upu a humoru zvlášť není nikdy dost, kdyby Vaše bránice stále neměly dost, v pátek 15 4 promítáme úspěšnou norskou komedii o stand up komikovi Kasperu Berntsenovi. Hořkosladký snímek s názvem Nic k smíchu pojednává o tom, jak se Kasper vyrovnává s vážnou nemocí a jak získává novou víru v sebe sama a znovu se začíná smát. Začínáme v 20:00.
Těšíme se na Vás!
Autor: Kvido Lotrek
