Jedním z nejnovějších katalogů, které si lze nyní zakoupit přímo na recepci Telegraphu nebo na e-shopu, je rozsáhlý svazek MEN. Jedná se o katalog výstavy Mužské tělo ve Sbírce Roberta Runtáka, která byla představena v období od května do října 2022 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Díla ze Sbírky Roberta Runtáka zde byla v minulosti vystavena již několikrát, tentokrát však zámeckou jízdárnu zaplnily práce s jasným tématem mužského těla. Široká škála umělců posledních sto dvaceti let bez chronologického členění, velké množství technik a přístupů, autoři domácí i mezinárodní, vše však propojeno fenoménem muže, na nějž je nahlíženo v různých kontextech – stylových či historických.
Kurátorem unikátní výstavy se stal Jan Kudrna, který je mimo jiné také kurátorem Sbírky Roberta Runtáka. Katalog uvádí krátkým textem, v němž sbírku představuje a vysvětluje, jak při výběru děl pro výstavu postupoval. Následuje o poznání delší pojednání kunsthistoričky Barbory Ropkové s názvem Tělo jako nástroj myšlenky, ve kterém tematizuje otázku identity. Vychází z předpokladu, že obnažení těla je spjato také s odkrytím vlastního nitra. Na několika stránkách se poté krátce zastavuje u vybraných autorů, kteří mohou přinášet zevrubnou představu o možnostech námětu, ať už se jedná o stránku obsahovou či výrazovou.
Dále je katalog koncipován jako reflexe jednotlivých částí výstavy – čtyři tematické celky, každý pohlížející na námět muže či mužského těla jiným pohledem. Radost, Fragment, Spolu, Čas.
První oddíl zpracovává výraznou emoci spojenou intenzivně s mládím člověka, muže – Radost, která jako by symbolizovala hnací motor a příval životní energie. Dynamika mladého muže, silné prožívání, pocit nekonečných schopností a možná až nesmrtelnosti. Fragment, jako cosi determinujícího, jako pohlavní znak, který definuje muže, a vstupuje tak do roviny více filozofické než vizuální, když se představuje jako symbol, skrytý kód. V širším měřítku pak celý mužský akt může plnit roli takového fragmentu. Druhá část výstavy, potažmo katalogu, je věnována právě tomuto tématu. Název třetího segmentu Spolu napovídá, že už se nejedná jen o jednotlivce, objevuje se vztah, umění být spolu, ne jen vedle sebe. Nezáleží na způsobu takového bytí, důležitější je energie, která z něj vyzařuje a která je v harmonii s fyzickým spojením (jež je skrze vizuální formu více vnímatelné). Energie, která mění autonomii jedince na vědomé, společné bytí.
Poslední část Čas představuje nejen vizuální protiklad k Radosti – prvnímu oddílu plného mladíků, ale uzavírá tím i jakýsi pomyslný kruh života, když se zde prezentuje série vyobrazení starého těla. Taková zobrazení nejsou příliš častá. To může vést k nesmrtelným úvahám o vnímání a podstatě krásy, ale také k aktuálnímu tématu vizuální dokonalosti jako marketingového tahu ke zvýšení prodejnosti umění. Nejde však jen o zobrazení starého těla, které již pozbylo pružnosti a neomezených možností pohybu, co činí toto téma tak zřídkakdy zvoleným, ale také předzvěst blížící se neodvratné smrti, jež je stále přítomnější s každým dalším kulhavým krokem. Smrt stále představuje určité tabu, které jakožto téma stojí mimo oblast lidského zájmu, mohou to však být právě umělci, kteří ji akcentují jako nevyhnutelnou a přirozenou součást běžného života ve svých dílech.
Autor: Barbora Langová / Telegraph Gallery
