Marek Galbavý je současný slovenský sochař a vizuální tvůrce. Momentálně působí jako odborný asistent na Katedře sochařství a prostorové tvorby v Ateliéru sochy a aplikovaných médií na Akademii umení v Banskej Bystrici. Tamtéž Galbavý absolvoval jak magisterský, tak doktorský studijní program. Během svého studia se zúčastnil několika zahraničních pobytů – kromě jiného i na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, a to konkrétně na Ústavu vizuální tvorby a 3D designu. Ve své tvorbě se soustředí na prezentaci objektu – ať už jde o objekt digitální, nebo ne. Jeho tvorba je do velké míry společenskými tématy a globálními otázkami. Marek Galbavý bude v srpnu součástí už tradičního Telegraph programu Prezentace umělců. Při té příležitosti jsme si pro něj připravili několik otázek týkající se jeho umělecké tvorby.
Začala bych zeširoka otázkou, která uvádí téměř každý rozhovor s umělci – jak jste se dostal k umění?
No asi to bolo cez remeslo. Strednú školu som ukončil ako štukatér, čo bol akýsi prvý kontakt s vizuálnym umením a všeobecnou prípravou na prácu s hlinou, sadrou a rôznymi priestorovými technológiami.
Proč zrovna sochařství? Co považujete za specifikum média sochy?
Komplikovaná otázka. Rád pracujem s rôznymi materiálmi a rôznymi technológiami. Práve priestorové či sochárske technológie mi ponúkajú kreatívnu rozmanitosť mixovania a prácu s priestorom nehmotným (VR), ako aj hmotným.
Když si člověk prochází vaši tvorbu, narazí na určité dvojí směřování, a tím je tradiční sochařství a digitální tvorba, vnímáte to tak taky?
Ako študent strednej školy som si privyrábal 3D grafikou a to bolo pred sedemnástimi rokmi. Počas ďalšieho štúdia som sa digitálnej tvorbe venoval až do obdobia stáže v Zlíně. V dnešnej dobe sa stala práca s „reálnou hmotou“ omnoho viac zaujímavejšia ako čisto digitálny priestor. Východiskom sa pre mňa v poslednej dobe stalo mixovanie týchto dvoch opačných pólov vnímania priestoru.
Osobně mě digitální tvorba zajímá, chci se proto zeptat na váš pobyt na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde jste studoval 3D design. Jak vás napadl výběr tohoto ateliéru? A jaký to na vás mělo vliv?
Na stáži som sa chcel konfrontovať s tvorbou dizajnérov, ktorí taktiež pracujú s hmotou a priestorom, a zdokonaliť sa v digitálnych zručnostiach. Po ukončení som sa utvrdil v tom, že to pre mňa nie je, prestal som na niekoľko rokov aj s 3D grafikou a celkovo digitálom. Tento moment vnímam ako akcelerátor mojej voľnej tvorby. V tom období som mal možnosť vystavovať v Krajské galerii výtvarného umění v Zlíne a v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a naplno som sa venoval voľnej výtvarnej tvorbe. Postupne som sa k tomu však vrátil ako pedagóg 3D grafiky a snažím sa znalosti mixovať vo vlastných projektoch.
Pokud se zaměříme na konkrétní realizace, musím se zeptat na vaši instalaci Virtual Stain/Virtuální skvrna na festivalu Světlo Valmez v roce 2022. Můžete vysvětlit o jakou akci se jednalo?
Jednalo sa o site-specific objekt plávajúci na vode. Jeho tvaroslovie vychádzalo z polygonálnej štruktúry, ktorá je základným stavebným prvkom modelovania výstavby 3D virtuálnych objektov. Bol to kinetický kruhový objekt o priemere 3,5m plávajúci na rieke Bečva. Odkazoval na chemické znečistenie kyanidom z roku 2020.
Pracujete nebo uvažujete o práci s virtuální nebo rozšířenou realitou? Pokud ano, myslíte, že tyto technologie mají ve světě umění budoucnost?
Pojem ako VR alebo teda aj AR je pre mňa dosť komplikovaná nakoľko moja pedagogická práca je priamo spojená s týmito pojmami. V mojej tvorbe často využívam princípy virtuálnej reality, nie však práve tým komerčným či zaužívaným vnímaním. Ide o to, ako autor s týmito pojmami pracuje. Pre mňa je aj byrokracia určitým spôsobom virtuálna realita. Tým pádom sa ja ako autor tomu nebránim, ale chce to tieto pojmy uchopovať inými spôsobmi. Aby sa tam nabaľovala ďalšia pridaná hodnota.
Abychom se zaměřili i na vaši řekněme tradičnější tvorbu – většina vašich instalací na mě dýchá existencialismem. Uvažujete o své tvorbě jako o něčem, co má pomoci řešit důležité společenské otázky, nebo na ně při nejmenším upozornit?
Myslím si, že moja tvorba reflektuje a upozorňuje na dané témy, ktorým sa venuje. Pretavuje sa tam môj názor subjektívnym spôsobom. Problémy ľudstva a spoločnosti by mali riešiť ľudia a asi to umenie za nikoho nevyrieši.
Vztahujete se k některým autorům minulosti? Já osobně si nemohu pomoci, ale v některých vašich dílech, kde pracujete s lidským tělem, vidím vliv – nebo působení – Magdaleny Abakanowicz.
Vzťahovať by som to asi nenazval, nikdy som nemal potenciál riešiť ľudské telá vo voľnej tvorbe, často pracujem s readymade objektami. Sú autori, ktorých tvorba ma baví. Z pohľadu prepájania digitálu a umenia k nim patrí Federico Díaz alebo Krištof Kintera, ktorý pracuje s nájdeným predmetom, či Ai Weiwei.
Některé vaše objekty vynikají především působením světla a stínu. Pracujete se světlem jako se součástí uměleckého díla? Je světlo předem nastavené, jak má působit, jaké stíny má vytvářet, nebo je to až součást instalačního procesu a jeho možností?
Svetlo je samozrejme dôležité, dokáže dodať umeleckému dielu dynamiku, pohyb, zaostrenie na podstatu, zviditeľňuje a definuje tvar a podobne. V niektorých prípadoch som používal na nasvetlenie aj projektory, kde som využíval stereoskopické projekcie na dotvorenie virtuálneho priestoru.
