Psycholožka Leona Vysloužilová dosáhla svého magisterského vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci, a to v oborech psychologie (na filozofické fakultě) a pedagogika (na fakultě pedagogické). Je absolventkou pětiletého komplexního sebezkušenostního výcviku v psychoterapii s integrativním zaměřením a dalších kurzů zaměřených na transakční analýzu, relaxační a imaginativní techniky, psychosomatiku, práci s vnitřním dítětem, dramaterapii a Sand-play terapii. Aktuálně pracuje jako psycholog a psychoterapeut s dětmi, dospělými a dospívajícími v soukromé psychologické praxi. V terapeutické práci se opírá o hlubinný analytický přístup a ráda integruje různé psychoterapeutické techniky. Dříve pracovala také v klinické sféře jako psycholog ve zdravotnictví. Kromě terapeutické práce se věnuje třicet let také lektorské činnosti. Vede komunikační, sebezkušenostní a motivační kurzy, prevenci syndromu vyhoření, kurzy osobního růstu, prezentace a seberozvoje.
V Telegraphu se s ní můžete osobně seznámit 25. 10. 2023 v 18:00 na přednášce Cesta k prevenci syndromu vyhoření.
Dalo by se říct, že se celý svůj profesní život věnuješ psychoterapii. Co tě dnes na této profesi stále fascinuje?
Fascinuje mě samotný psychoterapeutický proces, kdy se na mě klienti obrací s konkrétním problémem. Společně se pak snažíme hledat, pátrat a najít příčinu obtíží. Psychoterapie pro mě představuje ponor do hlubin klientovy duše. Někdy je to objevování života pod hladinou a někdy se dostaneme hlouběji až k troskám ztroskotané lodi.
Jak vnímáš dnešní postavení profese psychologa/psychoterapeuta v naší společnosti?
Profesi psychologa a psychoterapeuta vnímám jako velmi potřebnou. Poptávka po našich službách se extrémně zvýšila. Tento fakt mě netěší, v mé terapii přibývá dětí a mladistvých. Otázku čím to je si klademe v odborných kruzích opakovaně. Já osobně vnímám velký tlak a důraz na výkon ve společnosti obecně, se kterým zřejmě neumíme pracovat a dostáváme se do stresu.
S čím se na tebe klienti nejčastěji obrací?
Je to široké spektrum úzkostných poruch, depresivních stavů a partnerských potíží. V neposlední řadě ztráta energie, motivace, radosti ze života a osobní a profesní vyhoření.
Co si můžeme pod pojem vyhoření představit?
Definice říká, že syndrom vyhoření je stav celkového vyčerpání organismu v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků kladených v profesním životě. Ve svém důsledku je to velmi závažný stav postihující člověka v celé šíři, který markantně snižuje jeho kvalitu života a často vede k pracovnímu zneschopnění.
Jakou roli hrají stres a nedostatek vyrovnávacích mechanismů v rozvoji syndromu vyhoření?
Určitě velkou. Faktory vyhoření nacházíme ve třech oblastech. Na straně osobnosti klienta je to právě ten zmiňovaný nedostatek vyrovnávacích mechanismů, ale také perfekcionismus, nízká míra asertivity a neschopnost říct NE. Druhou oblast, která přispívá ke vzniku syndromu vyhoření, nacházíme na straně zaměstnavatele a samotného zaměstnání. Jsou to zejména požadavky na vysoký pracovní výkon, jednotvárnost práce a nesmyslnost pracovní náplně. Poslední oblastí, která se nemalou měrou podílí na vzniku syndromu vyhoření, je mimopracovní sféra klienta. To je například osobní zázemí, stravování, zájmy, tělesný pohyb atd.
Co můžeme všichni pro sebe udělat, aby nás syndrom vyhoření nepostihl?
Pokud bych využila asociaci, tak bych to řekla asi takto: Pečujte o svůj vnitřní oheň a udržujte ho tak, aby hořel, hořel dlouho, hezky hřál a dělal vám radost.
Na co se návštěvníci mohou těšit na tvé přednášce věnované tématu prevence syndromu vyhoření, kterou budeš mít u nás v Telegraphu 25.října?
Budeme se bavit o prvotních příznacích, jak rozpoznat sami na sobě i ve svém okolí jednotlivá stádia syndromu vyhoření. Řekneme si, jak můžeme jako zaměstnavatel rozpoznat tendenci počínajícího syndromu vyhoření u svých kolegů a podřízených a hlavně co pro ně můžeme udělat.
