Klíčová REvOLUCE

4 11 2021

V minulém článku Kde se vzal, tu se vzal Nenažranec, jsme krátce představili festival Sculpture line. Jednotlivé sochy se během let obměňují, některé zůstávají v Olomouci pouze na dobu pár měsíců, jiné potkáváme rok až dva. Řada děl se během let stěhuje do různých měst. 

Takový osud má i plastika Jiřího Davida (*1956) “Revoluce”. Ta měla svou premiéru v Praze v roce 2010, následně se objevila v Olomouci na Horním náměstí, putovala skrz Ostravu a Brno a poté si chvíli odpočinula v Košicích (2013-2019), aby se mohla vrátit zpět do ČR k výročí 30 let od sametové revoluce - konkrétně do Mikulova. Nakonec znova zakotvila v Olomouci u Terezské brány. 

Revoluce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Socha byla vyrobena z klíčů v roce 2010 v Olomouci, měří 7 metrů, váží 9 tun a vznikla k výročí 20 let od osudného roku 1989. Ke vzniku sochy přispěl operátor Vodafone, který uspořádal veřejnou sbírku mezi lidmi a vybral 85 741 klíčů. Motiv klíče odkazuje na cinkání klíči během demonstrací. Jednotlivá písmena reagují na dobu před rokem 1989. Velké R je převzato z dobového Rudého práva, velké E je z tehdejší značky toaletního papíru, malé v zase z vaty. Velké O je z obalu žvýkaček Pedro, velké L z reklamy pana Vajíčka, velké U z tuzexových poukazů bon, velké C z loga tehdejší cestovní kanceláře a poslední velké E je z fontu písma komunistické legitimace. 

Plastika má tvar připomínající DNA šroubovici, jež má odkazovat k pohybu a nestabilitě, kdy každým okamžikem hrozí, že se může rozpadnout. Zároveň jednotlivá písmena drtí ta pod nimi, v čemž můžeme nalézt autorovy pocity z dnešní společnosti. Na plastiku bývá pohlíženo s kritikou ale i s nadšením, což jen umocňuje její původní myšlenku. Nemá se totiž jednat o památník oslavující revoluci, ale zároveň nemá jít ani o dílo kritizující současnou společnost po revoluci. Dílo má narušovat divákův klid a provokovat jej, je v ní skrytý humor a představuje umělcovu osobní polemiku s vývojem České republiky po roce 1989. Sám autor říká, že “plastika vyjadřuje ambivalenci, kterou při pohledu na dnešní společnost a politiku pociťuji”


 

Text: Tereza Holoubková, Telegraph Gallery

Další články