Jessie Makinson (1985) žije a tvoří v Londýně. Vystudovala malbu a kresbu na Edinburgh College of Art a následně pokračovala ve studiu na Royal Academy of Drawing v Londýně. Tato britská malířka má za sebou řadu jak monografických, tak skupinových výstav po celém světě. Její tvorba je charakteristická zobrazováním ženského těla, především po vizuální stránce často ovlivněné uměním kultur, kterým vládlo propojení s přírodou a vlivy mystiky.
Pojem ženy a ženského těla je pro Jessie Makinson zásadní. Návazností na mytologii jakoby ve svých obrazech vyvolává vzpomínku na původní ženské archetypy a matriarchální společnost. Tím vzdává hold modernímu a současnému feministickému hnutí v umění a přetváří jej k obrazu svému. Vyobrazení silné ženy často podtrhává přítomností sci-fi a nadpřirozených prvků. Sama autorka potom odkazuje na silný narativní element ve svých dílech – element, který divákům umožňuje ponořit se do světa Jessie Makinson a hledat v něm vlastní významy.
V článku na webu Artsy věnovaném Vaší tvorbě se píše, že nepracujete s předem vymyšlenou scénou obrazu, ale řídíte se spíš intuicí. Přesto ale Vaše díla působí kompozičně velmi vyváženě a promyšleně. Jak přesně tedy vypadá Váš tvůrčí proces?
Nejsem si jistá, jestli to, co se tam píše, je úplně pravda. Jak moc plánuji dopředu se liší dílo od díla. Někdy pracuji s náhodnou abstraktní podmalbou, která určuje kompozici, a kombinuji ji se skicami, které vychází z mé vlastní fantazie a taky s kresbami historických tisků a leptaných reliéfů z 17. až 19. století. Obvykle jde o každodenní, někdy satirické výjevy. Plány vznikají tak nějak postupně. Vím například, kolik postav v místnosti bude, ale už nevím, co budou dělat nebo kam se budou dívat. O tom, jaké vzory, barvy a textury použiju, se rozhoduji až v průběhu malování.
Vaše díla působí často až mytologickým dojmem, jako byste se vracela do globalizací ještě nedotčeného „původního“ světa. Je to pravda? Kde hledáte inspiraci?
Zajímá mě spíše folklor než mytologie. Třeba řecká mytologie vyznívá v mnoha ohledech patriarchálně. V rámci folkloru se nic nepovažuje za „špatné“ nebo „dobré“, příběhy se vlastně samy od sebe, byť třeba v pozměněné podobě, šíří po celém světě. Často se v nich vypráví o bláznivých a nesmyslných světech, kde se potkávají podvodníci s vtipálky. Inspiraci často čerpám v literatuře. Miluji knihy, ve kterých nacházím scény pro svoje malby. V Hradě zkřížených osudů od Itala Calvina cestovatelé putují lesem, až dojdou k hradu, kde všichni přijdou o řeč. Shromáždí se ve velkém sále a vypráví příběh o svojí cestě na hrad pomocí tarotových karet, které se propojují a kříží, stejně jako jejich kroky po lesních cestách. Ovlivňují mě také žánry sci-fi a fantasy, moje malby pochází z jiných světů.
Ve svých obrazech často vyobrazujete ženské postavy. Nemohu si pomoct, ale vnímám je jako archetypy žen – vůdkyň. V celé Vaší tvorbě hlasitě vystupují myšlenky matriarchátu a ženské moci. Je to Váš záměr?
Ženské postavy maluji nejčastěji, ale ne úplně vždycky. Někdy jsou nejednoznačné, napůl zvíře, napůl rostlina, napůl koberec. Zajímá mě ta proměnlivost postav, přírody a prostředí. Je to jakýsi post-humanistický pohled na svět. Ženy jsou v něm samozřejmě ve středu dění a vládnou. Nejde ale o matriarchát, moje postavy nesoudí ani nerozlišují mezi dobrem a zlem.
Považujete se za autorku, která pracuje s feministickými myšlenkami?
Ano.
Často se o Vás mluví ve spojení se surrealismem. Označila byste se sama za surrealistku?
Toto spojení mi nevadí, obdivuji mnoho surrealistek, které tu byly přede mnou. Myslím, že tvořím s určitým smyslem pro absurditu, vyhýbavost a rozpustilost. Proto má díla vyznívají surrealisticky.
V jednom z rozhovorů jste řekla, že si ráda hrajete s názvy svých děl, abyste diváka určitým způsobem svedla. Je pro Vás v souvislosti s uměním důležitý jazyk? Najdeme ve Vašich obrazech nějaký příběh?
Název má s dílem vždy nějakou souvislost a někdy mě baví s ním trollit. Prostřednictvím názvu mohu dodat dílu další významovou vrstvu. Moje malby obsahují mnoho příběhů, většinou ale žádný z nich není tak úplně v mojí režii. V mých dílech intuitivně spojuji věci, které diváky k příběhům nepřímo přivádí a zase odvádí.
Nejen v názvech děl používáte slovní hříčky, hříčky často najdeme i v malbách samotných – hrajete si například s perspektivou. Jde Vám o to, porušovat pravidla?
Ráda porušuji pravidla, která jsem si ve svých obrazech sama stanovila. Řídím se určitou vlastní logikou, kterou ale často naruším nebo úplně převrátím. Třeba když se z trávníku najednou stane postava, nebo oblečení, které můžete vdechnout a vydechnout. S perspektivou si moc hlavu nedělám, celková logika a svět obrazu jsou důležitější než jednobodová perspektiva. Ta často stojí v cestě příběhům, na což hezky poukázal David Hockney ve svém filmu o čínských svitkových malbách, které vznikaly ještě před tím, než do čínského umění pronikla západní perspektiva.
Jak jste se k malování dostala?
Já vlastně maluji odjakživa.
Kromě malby se věnujete také kresbám a instalacím. Co si o těchto médiích myslíte? A vybíráte si konkrétní umělecký prostředek podle námětu, kterému se chcete věnovat?
Zajímají mě různé přístupy a to, jak zobrazení proměňují odlišné povrchy a média. V rámci svojí současné výstavy Bad Sleeper v newyorkské galerii Lyles & King mám svou zatím nejrozsáhlejší instalaci ve čtyřech na sebe navazujících různých místnostech. Chtěla jsem vytvořit prostor, ve kterém bude dobře spíše obrazům než divákům. Jako bych pro svá díla chtěla stvořit ideální svět.
Tuto otázku jsem položila všem pěti umělcům, kteří jsou součástí výstavy New Positions in British Painting v Telegraph Gallery: Proč právě figurativní malba? Co pro Vás znamená?
Postavy jsou pro mě nezbytné. Možná to bude znít divně, ale při malování se nesoustředím na samotné postavy, ale na vztah mezi plochami, tvary a nepatrnými přechody barev a vzorů na povrchu plátna.
Co dalšího do budoucna chystá Jessie Makinson?
Právě jsem zahájila velkou výstavu v Lyles & King v New Yorku, a na příští rok připravuji výstavu ve Spurs Gallery v Pekingu.
Poslední otázkou trochu odlehčíme. Patřím ke generaci, kterou silně ovlivnily fantasy knihy, seriály a filmy. Nemohu si pomoct, ale při pohledu na Vaše malby se mi vždy vybaví specifický typ nadpřirozena. A určitě nejsem sama. Také Vás tento kulturní fenomén ovlivnil?
Ano, fantasy literatura na mě měla velký vliv. V současné době mě nejvíce ovlivnil Tyll od Daniela Kehlmanna, The Governesses od Anne Serre, Frankenstein od Mary Shelley, Knihy Jakubovy od Olgy Tokarczuk nebo Robot od Adama Wisniewski-Snerga.
Foto: Nick Paton
