Dějiny umění, masmédia, politika, sex a současná kultura. Tato témata ve svých dílech syntetizuje umělec Daniel Richter (*1962). V počátcích své tvorby v 90. letech byl Richter zaujat spíše abstrakcí, která pro mladého umělce představovala určité vyjádření svobody. Jeho tehdejší působení v hudebním průmyslu, kdy tvořil hudební plakáty a přebaly desek, se neslo právě na abstraktní vlně s velkým množstvím vizuálních informací.
Richterova raná abstraktní díla se vyznačovala intenzivně barevnými formami, nacházejícími se na pomezí graffiti a složitých ornamentů. K figuře dospěl Richter až později, kolem roku 2002, inspirován reprodukcemi z novin a historických knih. Ačkoliv je tento vývoj v umělcově tvorbě patrný, on sám nikdy toto dělení nepodporoval. Souboj mezi abstrakcí a figurou pokládá za falešný, a daleko více jej zajímá problém samotné kompozice a barvy. A ten podle Richtera stále přetrvává. V dnešních Richterových obrazech, typických chaotickými propletenci roztříštěných těl na chromaticky zjednodušeném kontrastujícím pozadí, je rovněž viditelná tradice expresionismu a symbolismu, inspirovaná dílem Jamese Ensora či Edvarda Muncha.
Daniel Richter vystudoval Hochschule für Bildende Künste v Hamburku pod vedením profesora Wernera Büttnera (*1954). Následně působil jako asistent Alberta Oehlena (*1954). V dnešní době žije a pracuje převážně v Berlíně a Hamburku.
Autor: Barbora Křížová, Telegraph Gallery
