Christian Kortegaard Madsen (*1985) je dánský kurátor a ředitel muzea. Je mimo jiné členem správní rady Akademie výtvarných umění v Aarhusu a kurátorem aktuální výstavy Telegraph Gallery Farshad Farzankia & Frederik Næblerød: LAZY 8. Madsen má zkušenosti s prací s rozsáhlým spektrem historického i současného umění, aktuálně se zabývá experimentálním a kritickým uměním, které zpochybňuje instituce, názory a konvence. V souvislosti s tím se také věnuje výzkumu v oblasti psychoanalýzy, fenomenologie, kritické teorie a sémiotiky. Byl kurátorem několika výstav v Dánsku i v zahraničí a vydal řadu článků a publikací o umění.
Co vás přivedlo k výtvarnému umění?
O umění jsem se zajímal odjakživa, už od dětství jsem měl mnohem blíž k vizuální kultuře, než třeba ke škole nebo sportu. Později se ale paradoxně sport stal velkou součástí mého života a začal jsem studovat fyzioterapii. Rychle mi ale došlo, že musím následovat svoje pudy, které mě vždy táhly k oblasti vizuální komunikace, změnil jsem obor a stal jsem se historikem umění. Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval a jsem opravdu vděčný za to, že se mohu věnovat něčemu, co miluji, co je pro mě výzvou, udržuje mě při životě a intelektuálně a esteticky stimuluje.
Jak jste se dostal ke kurátorství? Co považujete za významný moment své kariéry?
Původně jsem se chtěl stát vědeckým pracovníkem na univerzitě, ale život mě přivedl na dráhu kurátora a já jsem rychle pochopil, že budu mít k umění mnohem blíž, když se budu věnovat hlavně kurátorství. Kromě toho jsem také pochopil, že v rámci výzkumu se často vytváří simulakra bez skutečného vztahu s umělcem či samotným uměleckým dílem. Výzkumu se sice věnuji dodnes, publikuji odborné recenze, zároveň ale prosazuji méně konvenční a svobodnější přístup.
Před několika lety jsem uspořádal velkou mezinárodní výstavu s názvem Art Strikes Back – From Banksy to Jorn v úžasném Museum Jorn v dánském Silkeborgu. Pracoval jsem tam s největšími historickými i současnými umělci a spoustu času strávil ponořený do hlubin umění. Hodně jsem se díky tomu naučil a sblížil se s některými z největších zdrojů inspirace v mezinárodním uměleckém světě.
S jakými umělci jste měl možnost pracovat? A s kým byste rád pracoval v budoucnosti?
Spolupracoval jsem s dlouhou řadou známých i neznámých umělců. Byla mezi nimi opravdu velká jména, ale i ti, na které bude historie jen stěží vzpomínat. Naposledy jsem se setkal s Farshadem Farzankiou a Frederikem Næblerødem, dvěma skvělými lidmi, které považuji za své blízké přátele.
Už máte za sebou nějaké jiné výstavní projekty v České republice? Jaký máte k naší zemi vztah a je něco, co vás na místní kultuře zaujalo?
Je to sice poprvé, co se v České republice podílím na výstavním projektu, ale Česko beru v posledních letech jako svůj druhý domov, protože moje žena Hana je Češka. Před pandemií Covid-19 jsme několik žili měsíců žili v Brně a bylo nám tam báječně. Česká kultura mě opravdu baví, připadá mi velmi komplexní a zajímavá. Rád tu trávím čas a vždy se těším, až se sem vrátím.
V čem je současné dánské, nebo obecně severské, umění specifické? Jak se liší od toho středoevropského?
Co se umění týče, v Dánsku jsme měli vždy tendenci kopírovat významné evropské umělecké směry. Myslím, že díky tomu se nám dařilo, aby se v Dánsku, které je s evropským kontinentem méně geograficky propojené, než třeba právě Česká republika, stále „něco dělo“. V 50. letech se ale i u nás objevili originální a geniální umělci, mezi kterými byl třeba konceptuální a intelektuální abstraktní expresionista Asger Jorn. Za jedno ze svých poslání Jorn považoval zkoumání a manifestaci severské umělecké tradice, jako protiváhy dominantním klasicistním středomořským zvyklostem. Používal méně akademickou a intelektuální metodologii a prosazoval více spontánní a emocionální přístup. Myslím, že Jorn se nemýlil – v současném skandinávském umění často nacházím určité fragmenty této výrazné severské DNA, kterou se snažil popsat. A Næblerød a Farshad jsou podle mě jejími skvělými představiteli.
Jak dlouho už s Frederikem Næblerødem and Farshadem Farzankiou pracujete a kdy jste se setkali poprvé? Co tyto dva umělce spojuje?
Frederika sleduji už od doby, kdy absolvoval Dánskou královskou akademii umění. Tehdy jsem ho považoval za jednoho z nejslibnějších talentů. A to platí dodnes! S Farshadem mě seznámil až Frederik, protože spolu pracovali a vytvořili několik společných děl, která až dosud nebyla nikdy veřejně vystavena. Tak vznikla myšlenka této výstavy: ukázat dva velmi odlišné umělce, kteří nějakým způsobem dokázali společně vytvořit úžasná díla.
Kde se vzal nápad představit díla těchto dvou umělců právě v České republice?
Chtěl jsem přijít s něčím zcela originálním, co by bylo na mezinárodní úrovni. Přál jsem si, aby to bylo něco nového, experimentálního, spontánního a divokého. Chtěl jsem, aby to inspirovala a lákalo. A tak jsem přišel s tímto nápadem.
Na co se mohou návštěvníci Telegraph Gallery těšit na výstavě LAZY 8? A proč jste pro výstavu zvolili právě tento název?
Název vlastně vymysleli sami umělci, se kterými jsme o tom už od začátku vedli dlouhé debaty. Chtěli jsme přijít na něco, co by přesahovalo historizaci umění a spíše ukázalo jeho dynamiku. Lazy 8 (česky ležatá osmička) je už od pradávna symbolem nekonečna. Umění je umění. Nezáleží na tom, jestli vzniklo před 10 000 lety v jeskyni, jako nástropní malba v době italské renesance, bylo hozeno na plátno v USA v 50. letech, nebo vzniklo v Kodani před dvěma měsíci. Chceme diváky hlavně pobavit a inspirovat. Nechceme, aby odcházeli s tíživým pocitem, že aby si z výstavy něco odnesli, musí se něco naučit nebo patřit k určité vzdělané nebo intelektuální skupině. Tato výstava nemá být intelektuální. Jde nám o pozornost, toť vše. O dílo jako objekt, výpověď, otázku, pokus o komunikaci a jako něco, doufejme, neobyčejně zajímavého.
Portrétní foto: Engedalfotografi.dk
