Viktorie Štěpánová je multidisciplinární designérka, která se pohybuje na pomezí módy, videa, grafického designu a ilustrace. Ve své praxi využívá vizuální vyprávění a symbolické vrstvení jako strategické nástroje k budování kulturní relevance a utváření současných narativů. Zajímá ji především konzumní kultura jako prostor, v němž se spotřeba stává formou produkce. Inspiraci čerpá z díla Oliviera Toscaniho, z platformního kapitalismu i z každodenního života. Její předchozí film, animovaný dokument Vevnitř (Inside), byl nominován na studentskou cenu BAFTA a uveden na nespočtu festivalů po celém světě. Současná tvorba Viktorie směřuje ke kreativní direkci a k využití módy jako platformy pro smysluplný dialog.
Rozhovor vznikl u příležitosti filmového festivalu TEFF26 (Telegraph film festival), kde bude ve čtvrtek 12. listopadu v 18:00 uveden film Volklore, oceněný stříbrným Studentským Oscarem. Po projekci bude následovat diskuse s režisérkou.
Za Volklore jste v září v Torontu převzala stříbrného Studentského Oscara. Jak jste ten den prožívala?
Bylo to krásné a současně trochu stresující - jako když čekáte na svého idola, ale nějak jste nikdy ani nedoufali, že je reálné se setkat. Naštěstí jsem si s sebou do Toronta přivezla i svou maminku, se kterou jsem šla na dopolední procházku vyvětrat si hlavu a pak už nás (mě a moji Volklore girls crew) čekal prep na večerní glam look. Najali jsme si profi make up artistku, natočili jsme krátké GRWM (Get ready with me) s Vivi na Oscars pro Vogue CS, a já pak ve svém glam dresu od Nikoly Novotné běžela po ulicích, ať ten ceremoniál vůbec stihnu.
Sekundy před předáním mi samozřejmě bušilo srdce o život, ne z toho jaký metal dostanu, ale ať svou řeč nespletu, nezakopnu, nespadnou mi šaty….. no a nakonec jsme měli krásnou afterparty s Oscar Jury lidma, Bllem Kramerem, svýma crews, prostě už jen zasloužený oddych a party, která ke konci začala opět trochu hořknout uvědoměním si, že se už možná nikdy neuvidíme.
Na FAMU jste prošla Katedrou animované tvorby i Centrem audiovizuálních studií. Je něco, co jste si z animace přinesla do Volklore?
Určitě! Asi právě ten cit pro detail - prop design, costume design…a hlavně postprodukci, kterou jsem ve filmu pojala jako after effect animací. Převážně layoutu YouTube, grafik atd. Ač je film hraný, je to pro mě koláž postupů, animací, módy (či v animační hantýrce character designu), různorodé kreativity a do rigidní škatulky hraný film mi vlastně ani nesedí.
Pro Vogue jste řekla, že si vaše rodina kroj vždycky půjčovala a že vás zajímalo, jestli nějaký kroj můžete mít i vy. Jak se z téhle osobní otázky stal film?
Moje otázka nebyla jestli, ale jaký. Začalo to asi právě tou polemikou nad tím kdo je moje komunita, můj region, jeho symbolika pro které bych kroj mohla vytvořit. Jelikož hodně cestuji, reálné místo ani lidi mi k tomu nějak neseděli a tak jsem si pro film vybrala fenomén influencerů - postdigitálních jedinců, jejichž kanál je regionem, komunitou jeho followers, krojem estetika, kterou využívá a tradicemi rituály, které on sám opakuje.
Krojem se stala estetika jednotlivce žijícího ve městě, symbolikou brandy, které si sám kupuje - jelikož město vyměnilo plody přírody za plody konzumu. Myšlenku samotného kroje tedy převálcoval širší výzkum, který si vyžadoval původní kroj obalit celým filmem a příběhem usazeným v digitálním folkloru.
Při přípravě filmu jste konzultovala s etnologem a antropologem Joem Grimem Feinbergem. Na co jste se ho ptala?
Četla jsem si jeho knihu Vrátit folklore lidem a jelikož je američan studující středoevropský folklor, zajímal mě jeho přístup k folkloru, digitálnímu folkloru, folklorismu a romantizaci folkloru současností.
Průvodkyní filmu je fiktivní influencerka Vivi, kterou hraje tanečnice a choreografka Monina Nevrlá. Jak tahle postava vznikala a proč jste ji svěřila právě jí?
Najít Moninu byla záchrana, a to nepřeháním! Cestovali jsme různé herečky z Damu, moje kamarádky a zkoušela jsem i sama sebe. Nic nesedělo, vše působilo strojeně, až do té doby než mi moje vedoucí, Nela Klajbanová, doporučila právě Moninu.
Monina je živelný charakter sám o sobě - ví co chce, jak se hýbat, jak vypadat, plus k tomu všemu pochází z Hané, ale žije v Praze. Tento aspekt zní nevýznamně, ale díky svému původu byla schopná spojit ve svém charakteru Vivi slang tradiční, tak globalizovaně anglicistní. Prostě skvělá fiktivní influencerka!
Velmi zajímavým prvkem filmu je jazyk, kterým Vivi mluví: směs moravské mluvy, anglicismů a slangu generace Z, kterou jste sama nazvala „nářečím sociálních sítí“. Jak jste ho hledala?
Našla jsem ho společne s naší scénáristkou a dramaturgyní Hermínou Perič. Chtěly jsme spojit slang tradičně folklorní s tím digitálně folklorním, a tedy slangem globalizovaným, zahrnujícím v sobě množinu anglicismů. Obé je přehnané a vygradované do satiry.
Začínáme tradičněji, končíme globalizovaným mišmašem. Postupná komodifikace a globalizace i mluvy samotné. A samozřejmě inspirací mi byla jak Morava, tak youtube vlogísky českých i amerických influencerů.
Letošní TEFF je věnovaný osudovým ženám. Jak vnímáte postavu femme fatale vy a sedí podle vás na Vivi?
Uf, sama sebe jako femme fatale určitě nevnímám. Zato Monina rozhodně femme fatale je, jelikož je skutečně sama sebou a dělá si co chce, Vivi úplně nevím - tu beru jako femme fatale jen napůl. Je hodně ovlivňována algorytmem a trendy, i tak si však říká co chce. Taková trochu slav Kim Kardashian. Takže trochu ano, ale bihužel kvůli práci co dělá je i onlife prosumerem, ovlivňovaným kalendářem konzumu.
Festival zahajují Sedmikrásky Věry Chytilové, které bývají uváděny i mezi inspiracemi Volklore. Čím vás tento film oslovil?
Je to první artový film, který jsem kdy viděla. Pamatuju si, že to bylo v Brně v letním kině, jedla jsem čokoládový dort a dívala se na něj se svým tátou. Hrozně se mi na Sedmikráskách líbí použití naivity jako hybné síly a empowermentu, a taky určitá glamorizace hnusu. Subverze věcí, které pokládáme jako společnost negativně, převedená do výhod. A samozřejmě neskutečně krásný set design, kostýmy a experimenty v postprodukci.
Tradiční svátky ve filmu nahrazuje módní kalendář, od přehlídek až po Met Gala, a kolekce pro film vznikla téměř celá upcyklací. Proč jste folklor propojila právě s módou?
Jednoduše módu zbožňuju a protíná celý můj život. Zároveň jsem chtěla propojit tradiční folklorní kalendář s tradicemi konzumního kalendáře - a pro mě se tou konzumní linkou stal fashion kalendář se svými fashion weeky a dalšími eventy.
Významné body v tradičním kalendáři jako Velikonoce jsem nahradila S/S fashion weekem, Met Gala Sederovou večeří, dožínky F/W fashion weekem. Kroj se tak mohl proměnit ve fashioj kolekci. A proto ty kolekce vznikly.
Plus tedy já osobně cítím velký environmentální žal z fast fashion a proto byla celá kolekce tvořena z upcycle materiálů - z pražských sekáčů, mého vlastního deadstocku či Vinted folklorních zbytků. Oděvy už nejsou ze lnu a bavlny, ale materiálů, které nás obklopují.
Kromě filmu se věnujete i malbě a v sérii Tradicionalizace komerce zaznamenáváte virální popkulturní momenty. Jak se tahle práce potkává s Volklore?
Hezké, že to zmiňujete. Malba je pro mě na rozdíl od filmu relax. Setrvání v jednom momentu desítky hodin. Volklore a mé malby spojuje zaznamenávání bodů soudobé kapitalistické společnosti. Sociální sítě, brandy, loga, ztráta identity. Zaznamenáním se pro mě z virálního momentu stává relikt historie, stejně jak bereme například Věstonickou venuši. Jen naše historie je už ne tak řemeslně rukodělná, ale ovlivněná konzumem a kapitalismem platforem.
V rozhovoru pro Radio Wave jste mluvila o „digitálních vesničkách“, které dnes vznikají kolem nějakého core, lore nebo brandu. Ke které z nich patříte vy?
Upřímně asi ani k jedné, baví mě je pozorovat a zkoumat, nežli do nějaké zapadat.
Volklore se z filmu rozrostl v platformu, kterou propojujete s projektem Sláva. Jak k tomu došlo?
V prostoru Sláva! vznikaly veškeré kostýmy pro Volklore a zároveň se tam uskutečnila naše velikonoční fashion show, kterou můžete vidět ve filmu. S majitelkou Terezou Váchovou jsme od té doby kamarádky - sdílíme navíc stejné zájmy a touhu podporovat a edukovat českou a slovenskou designérskou módu. A jelikož Slávě byly její prostory Prahou odebrány a Volklore dostal světového uznání, rozhodly jsme se oba projekty spojit, přičemž Volklore se bude věnovat spojení filmu a audiovize s marketingem a Sláva edukačním programům.
V současnosti pilně pracujeme na našim webovkách a hledáni coworkingového prostoru, kde bychom mohli hostovat eventy a tvořit komunitu.
Když se ohlédnete za posledními týdny, co vám udělalo největší radost?
To je vlastně těžká otázka.
Jsem v poslední době nějak přehlcena vším co se děje. Ale velkou radost mojí duši dělá tento podzim - chození po ulicích Prahy, randíčko s kávou pří pozorování života kolem a společné večery na našem bytě při pozorování Zrádců. Jo a taky vyvedený koncert Vesny ve Foru Karlín, ze kterého jsem cítila nečekaně pozitivní adrenalin.
