Pátá místnost výstavy Signál III, už z dálky při procházení úzkou chodbou, září bílou čistotou, jelikož přímo v průhledu stojí běloskvoucí plastika Pád II od Stanislava Kolíbala. Jakmile do místnosti vstoupíte, ocitnete se v domnělém "Skleněném domě", který společně vytvořili kurátor David Voda a architekt výstavy Mark Ther. Vše je zahaleno do jemných, lehkých a prodyšných závěsů. Za nimi se nachází ta pravá krása. Stačí je lehce poodhrnout a náš zrak spočine na abstraktních dílech československého konstruktivismu a konkretismu převážně 60. – 80. let 20. století.
Od plochých obrazů minulých desetiletí se přesouváme k výrazně plastickým dílům, ať už sochařským, tak malířským. Abstrahovaní tvaru, geometrická tvarová stylizace a hledání konstruktivního pohledu, to vše spatřujeme v tvorbě Huga Demartiniho, Juraje Bartusze a Františka Kyncla. Nezapomenutelný zážitek pak představuje po odhrnutí jednoho ze závěsů obraz za sklem – La forme du bleu od Františka Kupky. Ono klasické Kupkovo dílo z 20. let 20. století v modrobíločerné barevnosti dominuje celému světlému prostoru, a přestože je umístěno za průhledné sklo, je zároveň schováno za závojem mlhy. Přece jen se nacházíme ve "Skleněném pokoji".
Jak píše kurátor David Voda: „Vše došlo tak daleko, až se zdálo, že budoucí umění, ať už se bude nazývat konkretismem nebo abstraktním expresionismem, bude jen nezobrazivé. Sen Andrého Bretona, který chtěl bydlet ve skleněném domě, spát na skleněné posteli a přikrývat se skleněným povlakem, se naplnil.“
Obraz Eduarda Antala je naopak zbaven všech barevných tónů a soustředí se na čistou konstruktivistickou linii bílé plochy na bílém podkladu. Díla ještě nejmenovaných umělců, jakými jsou Radoslav Kratina, Jiří Hilmar, Jan Kubíček a Pavel Maňka, zároveň již se zmiňovanými – Hugo Demartini, Juraj Bartusz, František Kyncl a Stanislav Kolíbal, pak celý prostor doplňují v monochromatických tónech bílé, černé a stříbrné.
Autor: Tereza Holoubková / Telegraph Gallery
Foto: Matěj Doležel
