White Noise vychází z uzavřené architektury současné kanceláře, kterou využívá jako organizační strukturu. Rozvíjí tak dlouhodobý zájem Anny Uddenberg o funkcionalitu coby nástroj kontroly. Výstava v Telegraph Gallery se proměňuje v koolhaasovský Junkspace – zhuštěný administrativní interiér se stropními podhledy, světlem zářivek, příčkami, ventilačními systémy a kancelářskými židlemi Herman Miller. Ergonomické přísliby pohodlí, efektivity a praktičnosti zde získávají psychologický rozměr. Fragmentární a stále více odtělesněné figury Anny Uddenberg přicházejí o svou tělesnou autonomii a srůstají s nábytkem a systémy, které je obklopují. Samotné tělo se tak stává součástí infrastruktury.
galerie
