
Začátek: 18:00
Komentovaná prohlídka květnové výstavy s Markem Therem a kurátorem Michalem Jalůvkou. Součástí akce bude také křest katalogu.
Der Mai bringt Blumen dem Gesichte, aber dem Magen keine Früchte. (německé přísloví)
Jaký význam má smrt, která dokázala zcela uniknout veškeré pozornosti? Žádný pohřeb, žádné květiny ani smuteční hostina, ale ani dlouhé zvonění u dveří, zděšený křik sousedky a zbytečné volání záchranky. Některé existence jako by prostě nepozorovaně zmizely ze světa, protože už dávno zmizely z myslí svého okolí. Ale zdání může klamat. Každý člověk po sobě zanechává stopy a záleží jen na tom, v jakém stádiu rozkladu se přivítají s pohledem případného zvědavého pozorovatele. Věci. Osobní věci nashromážděné během života se stávají jedinou připomínkou osobnosti zemřelého. Jsou jeho určující charakteristikou. Takový deník, který lze číst až ve chvíli, kdy se poslední stránka zaplní nedokončenými větami a jejich význam se vytratí.
Je květen, garážová vrata jsou pootevřená, vpouštějí dovnitř čerstvý jarní vzduch a zároveň zvou na pozemek nezvanou návštěvu. Jen pojďte dál, nebude se zlobit.
Pokud se skutečně namáháte a vstoupíte do potemnělého sídla, vtáhne vás to dovnitř. Vcucne vás jako malinu. Přes garáž, kolem špičkového auta, přes předzahrádku a dál chodbou až do jednotlivých pokojů. Ocitáme se nejen v podivném domě, ale i v podivné době osmdesátých let v západním Německu, mezi artefakty, které se u nás v té době hledaly jen velmi těžko. Podivná předtucha něčeho zlověstného sílí s každými otevřenými dveřmi. Někteří by se možná raději vrátili do prosluněné jarní ulice, ale kteří z nich byli ti správní?"
Mark Ther si opět pohrává s minulostí, tentokrát časově bližší naší současnosti, ale v některých ohledech mnohem vzdálenější. Ačkoli je autenticita vystavených předmětů nesporně klíčová, nepokouší se o věrnou rekonstrukci. Prostřednictvím symbolů a typických atributů je navozena určitá forma dobové atmosféry, která je však záhy rozbita do očí bijícími paradoxy a přehnanými klišé. Domácí idylu narušuje i poněkud odpudivé tajemství z ještě vzdálenější minulosti, které se z ložnice šíří po celém domě a dodává našemu zkoumání lepkavou pachuť.
Propojení reality a fikce, přivlastnění a autorské tvorby se děje prostřednictvím vložení autorových kreseb a grafik do rodinné sbírky majitele domu vedle obrazů a soch dávno zapomenutých umělců. I na této úrovni dochází k podpovrchové výměně kulturních odkazů mezi minulostí a současností, poháněné více než čím jiným téměř dětsky upřímnou fascinací.
Výstava je jednou velkou kulisou, interiérem počítačové hry nebo kulisou imerzivního díla, jehož procházení může připomínat i něco jako únikovou hru. Před autorovými fantaziemi, vzpomínkami na dětství a také před nejapnými hrami s naší pozorností a vnímáním prostoru lze však uniknout pouze skrze velkolepý řitní otvor všudypřítomného kocoura Garfielda.
V osobě a díle Marka Thera se naplňuje známé klišé o nerozlučném spojení života a umění. Jeho tvorba je do značné míry charakterizována vnějším vzhledem a upřímným, bezprostředním zájmem o věci. Zabývá se především hranými filmy, galerijními instalacemi a kresbou. Jeho způsob práce charakterizuje režisérský přístup, směřující jednotlivé detaily a významové prvky do výsledného celku. Vytváří tak plastické a (zdánlivě) autentické fikční světy, v jejichž rámci se zabývá tématy souvisejícími s objekty své fascinace. Ať už jde o hru s jazykem, osud Sudet a jejich obyvatel, queer tematiku nebo módu. Zmíněnou autenticitu často dovádí do jistého extrému, aby pak sám její autenticitu podkopal a dal nám nahlédnout do zákulisí. Ve vztahu k Markovu rozsáhlému dílu by se jistě dala úspěšně rozvíjet řada interpretačních linií, směřujících k jeho hluboké teoretické reflexi. Stejně tak by se však dalo říci, že to nejzajímavější na Marku Therovi je Mark Ther sám.
Kurátor výstavy: Mark Ther: Michal Jalůvka