OLOMOUCKÁ MUZEJNÍ NOC
Olomoucká muzejní noc zpřístupní obyvatelům krajského města a jeho návštěvníkům sbírky významných muzeí, galerií, knihoven a dalších kulturních institucí. Je to jedinečná příležitost projít si výstavy v neopakovatelné atmosféře páteční noci. Olomoucká muzejní noc je součástí Festivalu muzejních nocí, který se koná v celé České republice.
Nahlédněte s námi do dílny současného rezidenčního umělce Telegraphu. Malířská práce Davida Pešata navazuje na modernistické pojetí obrazu v proměně jeho skladebnosti a formálního výrazu. Autor na toto východisko reaguje po svém, přehodnocuje ho, destruuje a přetváří. Citlivě vnímá rámec zkušenosti, kterou prošlo moderní umění, aby vytvořilo předpoklady pro svobodné tvůrčí zacházení se samotnou vizualitou (mimo manifesty a ortodoxní avantgardní proklamace).
18:00 David Pešat: OPEN STUDIO
19:00 David Pešat: VÝSTAVA V LOFTU
Právě vizualitu vnímá Pešat jako svého druhu „surovinu“, materiál určený k transformaci a zpracování. Proto se jeví jeho hlavním tvůrčím motivem tematizace různě směrovaných metamorfóz (Zrození, 2012; Apokalypsa, 2011). Většina jeho obrazů se pohybuje v nejednoznačném poli mezi figurací a abstraktním výrazem (Hořící les, 2009). Pojetí předmětu jako statické situace je už (nejen) v malířství, zdá se, navždy zpochybněno. Nejedná se primárně o malbu a její zobrazení a zpřítomnění, ale o deklaraci dynamického vztahu a stanoviska, které k němu autor zaujímá (Květák, 2014; Hlava, 2014). Samotné stanovisko proměňuje i identitu předmětu a předmětnosti v malbě a vlastně i celého obrazového rámce a formátu (Krajina klínoha, 2012). Někde je „zjevování“ situace aranžováno do tmy, jako na divadle (Koruna, 2013), jinde je zatíráno a retušováno bílými plochami až do úplného vymizení (Nic, 2008). Námět či motiv jsou tedy „polem vztahů“, ve kterém je autorem prostřednictvím malby znovuprožíván „akt stvoření“. Malíř je v tomto případě jakýmsi demiurgem, který formuluje nové, jiné pohledy na předmětný svět v jeho procesuálním vznikání a zanikání (ale i na slovo a jeho význam ve stejně nastavených procesech vznikání a zanikání, např. Starý Zákon, Nový Zákon, 2013). Námět je surovinou, z které je potřeba věc, nebo alespoň její asociaci teprve „figurovat“, modelovat, tak, jako je tomu v sochařství (Kouř, 2009). Svobodnost tohoto dynamického přístupu je jednak v otevřeném expresivním výrazu, jednak v tom, že figurace zůstává ponechána v různých evolučních fázích a nepodléhá tedy racionálně-analytickému soudu. Jinými slovy zůstává sama sebou, není ve své existenci sama sobě odcizena a přemazána jazykem diskursu. Předměty-figury tu působí jako jakési „orgány zkušenosti“ (Velký defekt, 2014; Ideologie, 2012). Otevřené, odhalené či skryté. Jako součásti vyšších funkčních celků nebo osamostatněné, vyjmuté ze svého kontextu.
Malba Davida Pešata je postavena na energetickém potenciálu svého autora, který právě pro něj a skrze něj nachází algoritmy svébytného malířského tvarosloví zpřítomňující různé komplexní stavy jedince – od apatie a melancholie, po euforii, vzdor a extázi. Obrazy jsou tu jakousi anatomií proměn a referencemi o neustálých vnitřních metamorfózách člověka, které paralelně ovlivňují a modelují jeho pohled na svět. Pohled, který nikdy nezůstává stejný.
