Díla Tima Eitela (*1971) se vyznačují extrémním realismem ovlivněným anglo-americkou realistickou malbou, nejvýrazněji reprezentovanou Edwardem Hopperem či Davidem Hockneyem. V jeho rané tvorbě lze postřehnout vědomou reakci na Mondriana. Sám Eitel se však podobným asociacím vyhýbá a nenechává se jimi svazovat. Ve své imaginaci propojuje celé universum jevů, které nás obklopují: prostorové vztahy, strukturu, individuální děje i mezilidské interakce.
Tim Eitel na svých figurativních obrazech, inspirovaných pozorováním každodenní reality i dějinami umění, dokazuje svůj skutečně hluboký cit pro techniku i formu. Záměrně v nich nerozehrává žádné grandiózní příběhy, naopak je pečlivě redukuje na holou podstatu. Tu sice na Eitelových plátnech matně poznáváme, ale skutečně porozumět jí nedokážeme.
Jeho tvorba působí na diváka určitou rozpolceností, která je pro celou generaci umělců Nové lipské školy charakteristická – spojuje v ní vlivy tradiční ateliérové výuky po roce 1990 s novými koncepty a vlivy Západu. S Lipskem pojí Eitla převážně doba jeho studií, kdy jej vedl profesor Arno Rink na Hochschule für Grafik und Buchkunst. V současnosti tento umělec žije a tvoří střídavě v Berlíně a Paříži.
Autor: Barbora Křížová, Šárka Nováková, Telegraph Gallery
