„Žena – jaký to dar nebes! A jaké to rozsévá požehnání! Jakou příchuť má tato slasť a jaké kouzlo! Jaká síla k ženě nás vábí!“ Josef Váchal
Vydáte-li se ze „Skleněného domu“ doleva, dostanete se do místnosti s názvem „Sexuální nokturno“. Kde Mark Ther ponechal skromnou architekturu, tam David Voda vybral díla výrazná svým tématem. Od kubisticky surrealistního vyjádření Oscara Domingueze či Františka Janouška se dostáváme k malbě Jana Kratochvíla či Jiřího Načeradského z druhé poloviny 20. století.
Obecný názor, že ještě 19. století bylo dobou plných předsudků, kdy byla lidská sexualita tabu a nebylo možné o ní veřejně mluvit, vyvrací Michel Foucault. V Dějinách sexuality naopak 19. století popisuje jako přípravnou půdu pro výrazná 60. léta 20. století. Velký vliv měla i psychoanalýza Sigmunda Freuda, který v ní rozebírá vnímání ženy ve společnosti a libido, jakožto projev základní pudové energie. Právě na přelomu 19. a 20. století se stal fenoménem ženský akt, který byl neodmyslitelnou součástí akademismu a salónní malby. Tito umělci však jednali v souladu s dobovým konsenzem, kdy žena a její sexualita nemohla být zkoumána veřejně. V našem prostředí se stal akt také častým tématem, který však nebyl vždy nutně obohacen erotikou, což dokazují vystavená díla Toaleta Ludmily Jiřičné a Objetí Ladislava Zívra.
Proti akademickým zvyklostem se vymezili modernisté. Svou roli sehrálo dobové vnímání sexuality, genderové stereotypy, postoj jednotlivých uměleckých proudů a pojetí autora. Umělci postupně opustili od ideálu čisté světice (Panny Marie) a obrazu křehké ženy femme fragile a objevil se typ ženy femme fatale, ženy dominantní, vystihující strach z ženské sexuality a stoupající emancipace. Ničí se dosavadní maskulinní řád a dobová představa o tom, jaká má žena být. V celé místnosti můžeme sledovat, jak se během 20. století znázornění sexuality velice rychle měnilo a stále více osmělovalo, jak dokazuje obraz Odvážná Vladimíra Kopeckého.
Kromě výše uvedených si můžete v místnosti „Sexuální nokturno“ prohlédnout díla Jarmily Čihánkové a Františka Drtikola.
Foto: Matěj Doležel
