Do Telegraph kina můžete zavítat nejen na promítání filmů, ale také na přednášky všeho druhu. Jedním z oblíbených přednáškových cyklů je Sběratelství současného umění, díky kterému můžete nahlédnout pod pokličku této mnohdy až posedlosti, jakou je tvoření sbírky. Sběratelé zde představují, jak jejich sbírka vznikala, co je k této činnosti přivedlo či jaký je proces výběru děl, která mají kolekci rozšířit.
Taková umělecká sbírka vznikne někdy velmi nevinně. Tak tomu bylo také u prvního přednášejícího, kterým byl z pochopitelných důvodů Robert Runták – majitel Telegraphu, jehož sbírka si již vydobyla jméno v současném galerijním provozu řadou samostatných výstav, ale také díky četným zápůjčkám galeriím po celé republice i v zahraničí. První umělecké dílo si pořídil v roce 2007, kdy do svého nově zrekonstruovaného domu pořizoval sochu jako dekorační prvek.
Tím započala cesta jeho sbírky. Postupně uměleckých děl neřízeně přibývalo a bylo tedy nutné vnést do procesu jasný systém. Dnes jeho kolekce obsahuje stovky děl a jednou za čas jsou výstavní prostory Telegraphu zasvěceny právě vybraným dílům této sbírky. Pod názvy Signál I, Signál II a Signál III se v různorodých konceptech tvořených každý rok jiným kurátorem, představuje část Sbírky Roberta Runtáka. Všichni sběratelé, nejen ti v našem přednáškovém cyklu, se nepřekvapivě shodují, že základem pro tuto činnost je láska k umění, která pomalu přeroste v intenzivní vášeň. Teprve potom přechází v činnost systematickou. Neboť, jak uvádí správce Sbírky Roberta Runtáka – historik umění, kurátor a zároveň druhý přednášející cyklu Sběratelství současného umění Jan Kudrna – rozdíl mezi pouhým shromažďováním (byť uměleckých objektů) a sbíráním, je právě vědomý výběr děl a jejich zařazení do vznikajícího celku. Pro Jana Kudrnu je sbírka určitý způsob řádu, díky kterému dává svět jasný smysl. Sám celý koncept sběratelství přijal již v mládí díky svému otci, který postupně vytvářel sbírku starých aut a motorek. Kudrna tak znal celý proces. Proto, když se v roce 2011 seznámil s Robertem Runtákem, mohli spojit své zájmy a vášně a pustit se do nové fáze – tvoření jasné a systematické sbírky. Postupně se přesunuli k žijícím umělcům, které začali navštěvovat přímo v jejich ateliérech, ve snaze získat díla, která mají potenciál se skutečnými poklady uměleckého světa teprve stát. Současné umění se tak postupně stalo jádrem celé Sbírky Roberta Runtáka.
Šíři zájmu sběratelství současného umění dokládá také další přednášející Josef Maixner – podnikatel a sběratel, který nezačínal sbíráním uměleckých děl, ale starých perských a kavkazských koberců, které pečlivě studoval, aby je teprve poté začal nakupovat. Vyvinul se tak u něj určitý cit pro rozpoznávání kvality, který je schopen aplikovat i při výběru umění do své sbírky. Díla však v konečném důsledku vybírá především podle toho, co ho osloví nebo na něj zapůsobí. Josef Maixner bere umělecká díla jako prostředek k rozvoji vlastní osobnosti. Na základě nálezů zajímavých umělců hlavně na instagramu pak plánuje návštěvy ateliérů a případné pořízení obrazů. Také Maixner tak projevuje onen již zmiňovaný systematický pohled na svět, který je při tvorbě sbírky klíčový. Svou kolekci umění (orientovanou především na současnou malbu a sochu) nazvanou Pekelné sáně a její postupné rozrůstání zachycuje Josef Maixner rovněž na instagramový profil.
V doposud poslední, čtvrté přednášce v rámci cyklu Sběratelství současného umění, se představily hned dvě ženy – Lucie Drdová a Nicole Stava, přičemž obě odhalily nové perspektivy dnešního vztahu k umění. Lucie Drdová (historička umění, kurátorka a galeristka) se v rámci doktorského studia na AVU zaměřuje na institucionální praxi a modely fungování galerií se současným uměním. Díky zkušenostem s vedením soukromé galerie v Berlíně se v roce 2012 rozhodla založit vlastní galerii – Lucie Drdova Gallery, jež lze zařadit mezi nejprestižnější galerie se současným uměním v České republice a zároveň má intenzivní kontakty se zahraničím. Galerie si klade za úkol podnítit kritické uvažování diváka, výstavní program je tedy pojat velmi konceptuálně, s důrazem na kritiku společnosti, politických či ekonomických podmínek. Vystavující umělci jsou pak vybírání rovněž na základě originality a kvality uměleckého výrazu. Tvorbu současných umělců podpořila Lucie Drdová také založením nadace Luc Art Fond, jež si klade za cíl rozvoj současné umělecké scény, ale také upevnění pozic českých umělců v zahraničí.
S uměleckým trhem a se správou rodinného panství se pak seznámila Nicole Stava. V současné době provozuje společně se svou sestrou Panství Bechyně v jižních Čechách, kde jako ředitelka společnosti Art 4 Bechyně uskutečňuje řadu výstav současného umění. Stava však pečuje také o zachování rodinného dědictví – stará se o kolekci starých mistrů, klasického, moderního i současného umění, jejíž vytváření započali již její rodiče – nejen v České republice, ale také v rodném Švýcarsku, odkud se s rodinou v roce 1995 přistěhovali. Nicole Stava se věnuje taktéž uměleckému mezinárodnímu obchodu. Poté, co několik let působila jako senior konzultant pro rozvoj podnikání v aukční síni Christie’s v Praze, Vídni a Londýně, se v roce 2009 odhodlala k založení společnosti Nicole Stava Art Acquisitions and Sales, jež poskytuje služby v mezinárodním uměleckém obchodu a zprostředkovává kontakty mezi aukčními domy a obchodníky s uměním po celém světě.
Každá z doposud uvedených přednášek tak přinesla nová, mnohdy velmi fascinující, zjištění z oblasti sbírání umění, a to z mnoha úhlů – od vytváření řádu, přes koupi díla od galeristů či přímo samotných umělců, až po zapůjčování vlastních děl do českých či světových galerií.
