Inge Kosková (*1940) vystudovala výtvarnou výchovu, matematiku a deskriptivní geometrii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na katedře výtvarné výchovy této univerzity pak v šedesátých letech pracovala jako asistentka a svůj přehled o moderním umění rozšiřovala návštěvou přednášek Václava Zykmunda. Pedagogicky dále působila na středních školách a výtvarných oborech LŠU a ZŠU, pracovala také jako grafička v Moravských tiskařských závodech, po revoluci opět působila několik let na katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, kde vedla experimentální kresbu a ateliér kresby. Od dob studií se stále věnovala volné tvorbě, především kresbě. V její ranné tvorbě ovlivněné surrealismem převažuje zaměření na figuru, od sedmdesátých let ve ztvárnění figury reaguje na lidskou situaci v období normalizace. Následuje zájem o krajinu, záznamy struktur a písma, později, ovlivněná jógou, tvořila kresby s mantrami a záznamy tělových pocitů. V posledních letech zaznamenává kresbou poslouchanou hudbu.
V uměleckém vývoji autorky je možno sledovat postup od konkrétních forem k abstraktnímu výrazu a k hlubokému niternému vyjádření. Celou vnitřně propojenou tvorbu Inge Koskové provází prožívání rytmu ve všech projevech života. S neobyčejnou citlivostí vždy reflektovala přírodu, své krajiny nezobrazovala však jako reálně viděné, ale jako prostor vnitřně prožívané krajiny. Autorka referuje o své kresbě jako o činnosti, která vzniká bez záměru až na papíře, ve stavu svobody, uvolnění a prožívání TEĎ a TADY. V křehkých chvějivých liniích jejích kreseb žije zjitřený smysl pro kontrasty černé a bílé. Autentický výtvarný projev a životní postoje Inge Koskové jsou spjaty s jógou, kterou praktikuje od devadesátých let. Na této bázi vytvořila mnohačetný cyklus Kresby s mantrou, v němž jsou kresebná gesta propojena s repetitivním vyslovováním manter. Tyto kresby opakující jeden tvar nejen ztišily mysl, dodávaly množství energie, bylo možné kreslit více hodin v jednom zátahu. V souboru Tělové pocity v tichém soustředění přenesla do kreseb prožitky vlastního těla a proudění jeho energií. Pozoruhodná etapa její práce je věnována v posledních letech kresbě při koncentrovaném poslechu hudebních skladeb, hudbu při kreslení vnímá celou bytostí a zaznamenává rytmus, časový průběh, sílu a výšku tónů. Pro ni samotnou je při tvorbě rozhodující pocit pravdivosti a stav, kdy je v souladu sama se sebou.
