Anna Šimková (*1978) vystudovala v Brně dramatickou výchovu na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění a Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Část studia strávila na Københavns Universitet a Højskole på Helnaes v Dánsku a na pracovních stážích v Norsku a Nizozemí. Dlouhodobě zkoumá fenomén volné hry a dramatické improvizace. Fascinuje ji hraniční moment, kdy člověk nechá bez přípravy a v uvolnění proudit proměny situací i sebe sama až do krajních neznámých poloh. Obdobný princip uplatňuje také ve svých kresbách: neusiluje o zobrazení smyslového vjemu, vlastních emocí, myšlenek či nápadů, ale ponechává prostor svobodné, ničím neomezené energii, která si sama volí svůj tvar i směr. Jako by se sama stala kreslením, zároveň však zůstává neutrálním pozorovatelem. Tuto dichotomii, kdy sama sebe nechá zmizet, aby tak paradoxně vytvořila prostor pro zakoušení neznámých podob sebe sama, přirovnává k principům vlastním i dramatickému umění: Divadlo rovněž pracuje se zcizovacím efektem, který umožňuje celý proces sledovat zvenku.
Šimková tvoří bez ambice na uznání a prezentaci. Její kresby vznikají nepravidelně, nárazově, většinou během krátkého časového úseku, často v sériích zaznamenávajících různá stádia jevů, které evokují okamžiky vznikání existence ve vesmíru, dojemnost života jako ohňostroje, který vybouchne a září obklopen vesmírným spánkem, momenty bezpečí a důvěry ve stav existence i ticha neexistence, vnímání oného jako totožného. K dokončeným výkresům se nikdy nevrací, nedatuje je ani nepodepisuje, a ponechává je tak v jakémsi bezčasí, odkud se objevují.
