Od 24. srpna mají návštěvníci možnost shlédnout v olomoucké Telegraph Gallery novou výstavu s názvem New Positions in British Painting. Na jejím zahájení nechyběl jeden z pěti vystavujících umělců – zastupujících různé polohy současné britské malby – Justin Mortimer. Ten zde mimo jiné pronesl několik slov o své aktuální tvůrčí cestě. Právě Mortimerovi patří vstupní prostory galerie, které zvou návštěvníky k nahlédnutí, stejně jako jeho jméno, jež je spojováno s portrétováním významných osobností britské společnosti.
Justin Mortimer se narodil v hrabství Shrophire ve vesnici Cosford v roce 1970. Se svou rodinou žil v Somersetu, kde navštěvoval Wells Cathedral School. V letech 1988–1992 pak studoval v Londýně na Slade School of Art. V Londýně také v současné době žije a tvoří. Za svůj život získal řadu ocenění. V roce 1991 se stal vítězem prestižní ceny BP Portrait Award, již uděluje National Portrait Gallery, která rovněž ve svých sbírkách vlastní některá z Mortimerových děl. Později to byl zisk NatWest Art Prize (1996) či EAST Award (2004). Do povědomí širšího okruhu lidí se však ještě více dostal kontroverzním portrétem královny Alžběty II., kterou vyobrazil v roce 1997 (obraz oficiálně odhalen v květnu 1998), mělo se jednat o upomínku k padesáti letům její funkce coby prezidentky Royal Society of Art. Mortimerovo pojetí se zcela vymyká tradičnímu portrétu nejen takto vysoce postavené osobnosti. Královnu zachytil na prázdném žlutém pozadí, ji samotnou umístil do části černého lichoběžníku – náznaku trůnu. Královna je oblečena do zelených šatů s realisticky vyvedenými záhyby, přes její tělo je umístěn jemný pixelový vzorek, který jako by obraz rozostřoval. Největší reakce však vzbudil fakt, že Mortimer královninu hlavu oddělil od jejího těla a nechal ji vznášet se nad ním. Kromě královny Alžběty vyobrazil další slavné osobnosti, například dramatika a držitele Nobelovy ceny Harolda Pintera, vítěze veslaře sira Steva Redgravea či zpěváka Davida Bowieho.
Mortimerova díla byla představena na množství výstav po celém světě. Z těch nedávných lze jmenovat například tu s názvem Justin Mortimer: Breed (2019) v londýnské galerii Parafin, Of Refrains and Liminal Spaces (2021) v Suprainfinit Gallery v Bukurešti nebo On the Wall (2022) v milánské galerii Building. V roce 2022 proběhla také Justinova výstava s názvem Kammer v pražské DSC Gallery, jejíž kurátorkou byla Jane Neal, která připravila rovněž výstavu New Positions in British Painting. Mortimer zde představil svou nejnovější tvorbu – temná existenciální témata, reflexe figurativního světa v aktuální neklidné situaci. Taková díla nalezneme právě i na olomoucké výstavě.
Svými náměty se Mortimer pouští do zpracování závažných témat, nevyhýbá se zobrazení smrti, barbarství či válek. Těmi byl fascinován již od dětství, kdy mu jeho otec – námořní pilot helikoptér – vyprávěl své zážitky. Fascinace i strach se promítly do jeho postav, které zobrazuje zatíženy extrémními situacemi. Často je pak zahalí do světelné aury, která jakoby je unášela skrze portál do jiného světa, kde člověk není zatížen svými problémy. Barvy na Justinových obrazech se prolínají a vlévají jedna do druhé, jsou velmi intenzivní, často křiklavé, fosforeskující, násobně vrstveny, seškrabávány a znovu nanášeny. Své scény vytváří kolážovou směsicí objektů a figur. Objekty bývají v destruktivním stavu – poničené příbytky, cáry oděvů… Zároveň jsou výjevy často zahaleny do temného kouře, jenž pocit těžkosti ještě umocňuje. Mortimer tak spolu se svými figurami přenáší do temných a psychicky vypjatých situací také pozorovatele jeho výjevů. Ten pak přejímá touhu projít rovněž do světa, kde jej nic nebude tížit. Justin Mortimer ve svých dílech předkládá otázky týkající se vztahu figurace a abstrakce, krásy a hrůzy, formy a obsahu, přičemž stále balancuje na pomezí, v určité promyšlené neukotvenosti.
Pro výstavu v Telegraphu bylo vybráno sedm bezejmenných děl z posledních let tvorby, která tvoří kompaktní celek svými náměty i atmosférou. Ve všech dílech nalezneme již zmíněný projev, který umělec v posledních letech ve své tvorbě užívá. Temná atmosféra, jistá míra abstrakce, pozadí na němž se prolínají barvy jedna do druhé, stejně jako toxicky fosforeskující zelená, narušený prostor, figury jejichž končetiny jsou vykloubeny, realita roztříštěna na fragmenty, odhalená a narušená intimita. Pokřivený svět, jak ho zde Mortimer předkládá, je odrazem stavu neklidu a je pozorovatelem vnímán jako nestabilní a nejasný, jako zahalený v neprostupné mlze, která jej táhne k zemi, ale jíž je stále více omamován.
