Na konci srpna byla v olomouckém Telegraphu zahájena výstava New Position in British Painting, která přinesla vhled do současné britské malby, prostřednictvím pěti umělců, představujících různé přístupy rodící se na britských ostrovech. Jednou ze zástupkyň žen v této pětici je Caroline Walker, představitelka nového realismu a feministického proudu v umění.
Caroline Walker se narodila v roce 1982 ve skotském Dunfermline. Bakalářský titul z malby získala na School of Art v Glasgow. Poté přesídlila do Londýna, kde získala magisterský titul na Royal College of Art. Inspirací pro ni byli lidé na londýnských ulicích, které začala zachycovat v jejich přirozeném prostředí a chování. V současné době žije umělkyně v Cornwallu, kde má svůj ateliér, ale také galerii. Caroline má za sebou již velkou řadu sólových i společných výstav. Z posledních let lze jmenovat například výstavu na Essexské univerzitě v Colchesteru s názvem Home (2018), v amsterodamské galerii GRIMM výstava A Woman Sewing (2019). Zajímavá byla také výstava s názvem Janet (2020) v Ingleby Gallery v Edinburghu. Walker zde představila díla s tematikou jejích blízkých osob, jejího domova a domácích činností. Během roku 2021 to byly hned tři výstavy – v Británii, Nizozemí a Spojených státech amerických. V roce 2022 to byly opět tři výstavy, tentokrát na území Spojeného království, například expozice Lisa v londýnské Stephan Friedman Gallery.
Walker ve své tvorbě využívá způsob realistického zobrazení, přičemž do obrazů vdechuje skrze barvu (zářivou a intenzivní, stejně jako jemnou a tlumenou) a světlo silnou atmosféru, ale také určité zatížení skrze volená témata. Způsob nahlížení na zobrazované scény lze označit za voyerský – nechává potají nahlížet do místností skrze okna, zpoza různých objektů či zobrazení z výšky a dálky. To spolu s často voleným rozměrným formátem vytváří dojem, že divák jako by byl opravdu v roli onoho ukrytého pozorovatele a mohl sám vstoupit do obrazu a stát se součástí této zcela přirozené skutečnosti. Právě to je patrně nejvýraznějším důvodem přitažlivost Carolininých děl – možnost nahlédnout do života jiného člověka a nepozorovaně do něj vstoupit. Převládajícím tématem Caroline Walker jsou především ženy, zachycené v situacích každodenního života, při práci (přičemž se mnohdy orientuje na přehlížená zaměstnání žen jako jsou salony krásy, nehtová studia, hotely…), ale také v intimnějších okamžicích. Je to totiž také motiv mateřství – ženy prožívací jeho krásy, v něžném objetí s dítětem, ale také jeho obtíže: těhotenství, noční pláč a nekonečná únava. Pro řadu těchto děl jsou jí východiskem fotografie, které často skrytě vytváří a poté zpracovává. Obrazy žen v soukromých i veřejných prostorách jsou často reflexí sociální, kulturní, rasové či ekonomické situace, která různým způsobem a intenzitou ovlivňuje jejich životy. Poté, co se přestěhovala do Cornwallu, se její inspirací stala také místní překrásná příroda a zvěř v ní, jimiž byla uchvácena a jež podněcovaly její představivost pro další tvorbu. Stejně jako zbytek světa, také Caroline ovlivnila pandemie Covidu-19, kdy se bez možnosti cestovat, obrátila ještě více k přírodě, moři a otevřeným krajinám Cornwallu a vzniká tak okolo roku 2020 řada krajinomaleb.
Pro výstavu New Postition in British Painting bylo kurátorkou Jane Neal vybráno osm děl, kterým je vymezen jeden roh výstavního prostoru galerie a velká část z nich se nachází ve sbírce Roberta Runtáka. Jedním takovým obrazem je výrazné a zároveň největší vyobrazení s názvem Birthday Party z roku 2017. Jedná se o jedno ze dvou pláten na výstavě, které zobrazuje místnost připravenou na narozeninovou oslavu. Vidíme zde ve velmi nenuceném postoji několik postav – opět se zde uplatňuje voyerský způsob zobrazení, jako by pozorovatel nahlížel skrze sklo do místnosti, zatímco sám zůstává skryt kdesi před domem. Obraz vtáhne diváka svou teplou barevností béžových ploch, ale také delikátním osvětlením.
Ze stejného roku pochází také čtyři studie – Study for Swimming Sesions II, Landscapes I, Study for Frosting I, Study for Structure – provedené olejem na papíru. Na všech lze spatřit některý z již zmíněných znaků Carolininy tvorby jako jsou tematizace žen, výjevy z každodenního života, voyerský způsob nahlížení do obrazu, a také práce s barevností a světlem, navozující atmosféru… Druhým velkým plátnem na této výstavě je dílo z roku 2020 s názvem Hanging Out His Overalls, Early Afternoon, May, ve kterém Walker tematizuje velmi obyčejný výjev z každodenního života – žena stojící uprostřed dvorku právě věšící pracovní kombinézu na prádelní šňůru. Scénu doplňuje několik budov, v popředí pak velká popelnice a rozsáhlé větve jehličnanu, který opět vytváří skrýš pro divákovo tajné pozorování. Caroline Walker zde vytváří určitý kontrast mezi velikostí zvoleného formátu a obyčejností, až banálností, zvoleného výjevu, provedeného realistickým způsobem. Tato zvláštní rozporuplnost je však opět více vtahující. Z roku 2020 pak pochází také výjev na desce s názvem Pocket Making, zachycují ženu při šicí práci. Nejnovějším dílem je pak menší olej na desce z letošního roku s názvem Sarah Weighing Laurie I, zobrazující intimní okamžik ženy, která jemně přidržuje novorozeně na dětské váze.
