Zajímáte se o umění? Chcete se o tom současném něco dozvědět? Přednáškový cyklus se samotnými autory a kurátory je perfektní příležitostí nahlédnout pod pokličku uměleckého světa, pobavit se přímo s autory o jejich vlastní tvorbě a strávit večer v příjemném prostředí. Kreativitě při kladení otázek se meze nekladou, protože právě díky divácké pozornosti žijí umělecká díla takovým životem, jaký si zasluhují.
V přednáškovém cyklu zabývající se prezentací současných umělců a kurátorů se představí jeden z vystavujících umělců aktuální výstavy Signál IV: Osmdesátky, Daniel Balabán.
Daniela Balabán (*1957), si ve svých dílech klade existenciální otázky, zkoumá sebe samého a dotýká se víry. Ptá se, zda má smysl být malířem, proč je tady a jestli je v koho, anebo na koho (u)věřit. A zda je vůbec existence Krista důležitá proto, aby člověk uvěřil tomu, co skutečně chce? Z výše jmenovaného vyvstává obsahová rovina maleb Daniela Balabána. Víra, respektive křesťanská tradice, prožívá v Balabánových malbách genezi. Počátky jeho koncentrované tvorby od 2. poloviny 80. let 20. století mají těžiště v redukované formě, která interpretuje
zásadní témata víry prostřednictvím osobité nadsázky, jež se v následujících deseti letech posouvá do polohy citlivé a promyšlené ironie. Důležitým aspektem autorovy tvorby posledních let je zdánlivě pak nenápadná, přesto zejména na tematickém pozadí pozoruhodná „nonpatriarchální“ tendence. Pochopitelně se můžeme odkazovat na Balabánovu fascinující rodinnou evangelickou tradici. Na straně druhé je třeba vyzdvihnout jeho rovnostářský tvůrčí přístup. Žena není jen zdrojem ploché fascinace a profánní nástavbou prostého symbolu matky. Zmíněná jemnost a citlivost v autorových malbách je v podstatě trvalým aspektem zhmotnění tohoto principu.
Změna programu vyhrazena.
