Výstava New Positions in British Painting, zahájena 24. 8. v olomouckém Telegraphu, představuje pětici současných britských malířů, kteří zastupují aktuální tendence britské malby. Jedním z těchto umělců je také Tom Anholt, který stojí na jakési hranici britské malby. Přestože se narodil v roce 1987 ve Velké Británii v Bathu, již dlouhé roky žije a působí v Berlíně a právě německá malířská historie na něj měla rovněž nemalý vliv.
Anholt se narodil do umělecké rodiny a on sám se vydal v jejich stopách, vystudoval Chelsea College of Art and Design v Londýně, a poté se začal věnovat umělecké tvorbě naplno. Dnes má za sebou již velké množství výstav, ať už skupinových, například výstava Trace Evidence v Badr el Jundi ve španělské Marbelle (2021), Known Unknows v Saarchi Gallery v Londýně (2020) nebo Gifts for you v galerii EIGEN + ART v Berlíně (2019), či samostatných, z nichž lze jmenovat například výstavy Blue (2019) a Artificial Light (2021) v galerii Mikaela Andersena v Kodani, Notes on Everything v Josh Lilley v Londýně (2020), Close to Home v již zmíněné galerii EIGEN + ART v Berlíně (2021) a rovněž ve stejné galerii v Lipsku výstava Vom Leben (2019). Má za sebou také mimoevropské expozice ve François Ghebaly v Los Angeles či v galerii Hakgojae v Soulu.
Způsob tvorby Toma Anholta inklinuje k postmoderní syntéze stylů, která je pro současné umění rovněž příznačná. V jeho díle se prolíná řada přístupů a technik, které, dle jeho vlastních slov, po kompletním ovládnutí opouští a přesouvá se na další, aby dále objevoval a experimentoval. Domnívá se, že tak lze nejlépe sledovat umělcův postupný proces vývoje v čase. V jeho díle nalezneme řadu poloh, jako jsou například kolem roku 2020 barevné akvarelové rozpité postavy na papíře, jindy zase expresionisticky působící kresby s pozadím ostře řezaného mozaikového vzoru, jenž kontrastuje s figurálními prvky. Jindy je to těžkými barvami hutně zaplněný povrch, ale také tvorba koláží z útržků starých pláten.
Při své tvorbě se nebrání četným inspiracím, snaží se být neustále ovlivněn a domnívá se, že malování je souborem umělcových vlivů, tužeb i obav, jež se neustále přidávají či ubírají. Vše se tak dřív nebo později promítá do tvůrčího procesu. V Anholtových dílech nalezneme například výrazný vliv německého expresionismu, který s přesídlením do Berlína přirozeně spolu s německou historií přijal. Do jeho obrazů se však promítly také kvality raně renesanční malby a vizuálně se odkazuje také k perským miniaturám. Řada jeho obrazů evokuje svým působením různé materiály, například působí jako gobelín, dřevo či pergamen. V dětských knihách, pro které tvoří obrazový doprovod, se zase obrací k mýtům, legendám či pohádkovým námětům. Svou zdánlivou jednoduchostí, chaoticky geometrickými vzory na pozadí, i častou již zmiňovanou dvojrozměrností, působí styl Toma Anholta právě jako jakýsi pohádkový svět fantazie, jeho postavy jsou však hloubavé, řešící existenciální otázky s pohledem upřeným na cosi vzdáleného, stojící samy v otevřeném prostoru. Tuto izolaci neprožívají vždy jako něco negativního, není to jen osamělost, ale také kontemplace – jemné a intimní okamžiky bytí, nejen tma, ale i světlo.
Pro výstavu New Positions in British Painting byla z Anholtovy tvorby vybrána dvě větší plátna z roku 2022 a k nim čtyři menší formáty z let 2013–2016. Výrazným obrazem je King in Exile (2022), osamělá figura opouštějící za bouře město, pozadí fantaskní krajiny je provedeno v tmavých barvách, ze kterých vystupuje jako zářivý bod králův červený plášť, vše je překryto kapkami deště, skrze který divák nahlíží do obrazu. Stejně působí také obraz Moving On (2022). Zpoza skály nahlížíme na měsícem ozářenou vodní plochu, na níž při bližším pohledu můžeme spatřit malou loďku s osamělým veslařem. Tato velká plátna doplňují dvě menší vyobrazení ostrovů – The Island VI (2014) a The Painter’s Island (2016) oba vyvedeny hutnějšími, pastózními barvami, nekonkrétními tvary a temnějším vyzněním. Poslední dva obrazy na výstavě opět zobrazují izolované postavy, tentokrát však v reálných exotických krajinách, zemitých barvách, ale rozvolněných linií. Drobný formát obrazu The Cook (2013) znázorňuje postavičku v jakési husté džungli, za využití především odstínů zelené. The Waterfall (2013) pak zachycuje kontemplující figuru, sedící na balvanu u paty vodopádu. Barvy jsou tentokrát velmi jemné, zrnitě se rozplývající, vše jako by bylo přikryto mlžným oparem rozstřikujících se kapek vody.
Autor: Barbora Langová / Telegraph Gallery
