Telegraph gallery nenabízí setkání s výtvarným uměním pouze v hlavním výstavním sálu galerie či při občasných instalacích v prostorách kinosálu nebo loftu. Pokud jste pravidelnými návštěvníky Telegraphu, mohli jste již zaznamenat nová díla, která se připojila ke stávajícímu kovovému objektu (Klas, 1974) Štefana Belohradského a oživila stěny mezipater. Jedná se o velkoformátová plátna tří mladých umělců, vytvořena v posledních několika letech.
Při vystupování po schodech z prvního patra je to nejprve olejomalba Václava Buchtelíka s názvem Jump (2020). Tématem Buchtelíkových obrazů jsou často různé formy úzkosti či děsu, jaké může představovat také právě zde zobrazený skok do neznámého prázdna. Přesto však figura působí nezúčastněným, téměř klidným dojmem, jenž je se scénou vyvolávající nekomfortní úzkostné pocity v rozporu. Typické pro Václava Buchtelíka je také démonické pozadí, plné oblak dýmu z vybuchující sopky. Přeneseně je zde zobrazena společnost (v Buchtelíkových obrazech se často jedná o společnost socialistickou) paralyzovaně hledící vstříc démonickým zničujícím silám.
Protějšek Buchtelíkovu světu v rozkladu tvoří na opačné stěně statický bezejmený portrét od Jakuba Čušky z roku 2021. Vyobrazení mladého muže zcela podléhá tradičnímu způsobu zachycení figury na Čuškových obrazech. Malíř nejprve vychází z fotorealistického přístupu při vykreslení tváře, poté však výpravnost narušuje a přenáší ji do snového, rozostřeného, jinotajného zobrazení, v němž se rozplývá objem lidského těla do nejasných tvarů. Tímto dvojím uchopením je naznačena také samotná povaha současného světa – snaha dohlédnout až k samé detailní podstatě věcí a jevů, jež nás obklopují, a následné uvědomění, že dosáhnout takto hlubokého poznání je téměř nemožné.
O patro výše se pak nachází poslední obraz s názvem Cryboy (2022) od Samuela Kollárika. Ten ve svých kontroverzních malbách tematizuje minoritní skupiny hnutí skinheads. Typická je také velmi výrazná barevnost a deformace figur, tvořící Kollárikův jedinečný a rozpoznatelný vizuální styl. Zobrazované scény jsou často plné násilí, ale i překvapující emocionální vřelosti. Stejně tak je tomu na obrazu Cryboy, kde spolu dva muži z dostatečného odstupu a skrze bariéru, tvořenou pouliční lampou, svádí podivný pěstní souboj. Vyznění obrazu je pak poněkud rozporuplné – prvky komična či dokonce absurdity se slívají s nejistotou, zda zobrazená situace skutečně komická je, či je spíše sdělením závažného.
