Tomáš Lampar (*1967) je vystudovaný architekt, od poloviny osmdesátých let se intenzivně věnuje kresbě, malbě a grafice. Pracuje se širokou škálou výtvarných prostředků. Jeho práce vznikají tužkou, uhlem, rudkami, pastelkami, pastely, akvarelem a technikou enkaustiky. Některé kreslící nástroje si připravuje sám, množství pigmentů pro malbu nachází na svých cestách. Jeho tvorbu může iniciovat práce v kovárně, fyzické cvičení, četba jeho oblíbených klasických autorů nebo práce s rostlinami v zahradě, jež se vynoří v přetavené podobě. Kresby vznikají ve výsostně přítomném stavu, skrze svou ruku kreslí cosi za stolem, za zády, za domem, za zahradou. Při sezení nad pracovní deskou se mu zpřítomňuje bezhraničný prostor ve své celistvosti. On sám se ocitá uvnitř něj a vnímá jej jako nezpochybnitelnou skutečnost. Rychlými, přesně vedenými tahy zakresluje jednotlivé fáze dynamických jevů, které nazírá svým vnitřním zrakem. Dokáže se napojit na numinózní dimenzi, která se vymyká smyslovému vnímání. Zaznamenává proměny světelných či energetických těl, jevů, procesů. Jako potápěč vynáší nad hladinu podobu zářících barevných světlic, či metamorfózy kadlubů – neohraničených obalů, v nichž pulsují zárodky života.
Lampar pracuje v mnohačetných sériích. Každý „papír“ značí časem jeho vzniku a někdy také věcným popisem, snad pro pozdější uchopení. Zaznamenaný čas pro něho má velkou důležitost a vytváří kotvu k přítomnosti. Kresby vznikají alla prima, konec kresby je vždy rozpoznán. Delikátní estetika jeho děl není pouhou nadstavbou – krása je univerzální veličinou, která se skrze ně prosazuje. Proces tvorby může trvat i několik dní, po které je schopen zůstat v napojení a udržet kresebný náboj. Lamparovy vize jsou jednoznačné a zřetelné. Jedinou cestou, jak je nejrychleji zaznamenat, je pro něho právě kresba, verbálními ani jinými projevy tyto zkušenosti nelze popsat.
